JIŘÍ JÍROVEC

Příznivci středověku prosadili ve Sněmovně zajímavou myšlenku. Po několika letech usilovného hledání našli vhodnou místnost, v níž víra (tedy bůh či Jehova) bude posilovat jejich viditelně oslabené mozky.

Středověkáři tedy mají konečně ve Sněmovně vlastní kapli. Otevřeli ji Duka takměř ruku v ruce s pražským rabínem, tedy kombinace k pohledání. Prý je pro všechny víry. Jak je dobře, že do Česka zatím nebereme muslimy. To by musel být někde v koutečku prostor pro jejich kobereček, kde by mohli praktikovat vlastní kobercové zrůdnosti.

Je celkem známé, že do mluvy poslanců již pronikly některé výrazy z Cimrmanovy pozůstalosti. Teď k nim nepochybně přibude výrok svatého Václava, přicházejícího se zpožděním na schůzi o složení Českého nebe: „Promiňte, nějak jsem se zamodlil.“

Do této chvíle omlouvají poslanci svoji nepřítomnost nemocí či cestou do zahraničí. Ti jednodušší volí možnost důvod neudat, kdežto ti nejoprsklejší se vymlouvají na pracovní důvody. Volič se mylně domnívá, že jejich základní pracovní povinností je být ve Sněmovně, vystupovat v zájmu voličů k úpravě zákonů a pak volit.

Mezi poslanecké kratochvíle patří přerušení jednání, aby si členové toho kterého poslaneckého klubu mohli sjednotit pohled na projednávanou materii a mohli pak jednotně hlasovat podle vlastního svědomí.

Délka přestávek je různá. Pětiminutové jsou čistě symbolické: my si to taky můžeme dovolit, protože i my máme svůj klub. Dvouhodinovky mohou signalizovat neschopnost poslaneckých mozků pochopit, o co je předseda klubu vlastně žádá. V lepším případě jde o trik, vítaný napříč celým politickým spektrem, který, použit ve vhodnou dobu, ukončí schůzi, aby se konečně dalo jít domů.

Otázka je, jestli průnik středověku do sekulární společnosti povede ke změně jednacího řádu Sněmovny a případně ke vzniku klubů podle náboženské orientace.

Dalším krokem může být posunutí středověku ještě blíže k jednacímu sálu. Když máme feldkuráty v armádě, mohla by se zavést funkce sněmovního vykrápějícího pastora. Ten by poslance kropil svěcenou vodou před vstupem do sálu. Ti posedlí ďáblem by se kroutili a syčeli (to známe z pohádek o čertech) a tak by se hned poznalo, kdo je kdo.

Zcela uvnitř by mohl předsedající zahajovat každé zasedání modlitbou. Ta by nepochybně naplnila i ty nejprázdnější lebky láskou k bližnímu svému.

Bůh, respektive požehnání jeho jménem, má podle mínění kléru pozitivní vliv na lékařské přístroje, tunely a zbraně. Účinnost předschůzovní modlitby by mohla ovlivnit to nejdůležitější, co ve společnosti máme, to znamená lidský materiál známý pod kolektivním jménem poslanci.

Historie církví ale vnáší do možností božského ovlivňování jistou pochybnost. Proč by měl bůh ausgerechnet civilizovat naše poslance, když jeho pozornosti v minulosti unikli nejrůznější dobyvatelé, vrazi a čeští i jiní Koniášové.