ZUZANA PIVCOVÁ

Ty nejsi sen

Ty nejsi sen,

ač můj sen je tě plný,

jsi hebký len

a na kytaře struny.

Křišťálu lesk

a kola na hladině,

dotěrný stesk

a pravda o nevině.

Ukrytý kout

a cesta někam-nikam,

stisk pevných pout

a všechno, co tu říkám.

Bláznivý den

a vítr, co se zvedá,

ty nejsi sen

a procitnout se nedá.

Šepot je víc než křik

Šepot je víc než křik,

to dávno vím,

kouzelný okamžik

má temný stín,

když láska má

se za paprsky stáčí,

tak zmatená,

jak kytka v květináči.

Šepot je víc než křik,

to dávno vím,

jak věčný otazník

tě oslovím,

když v jitřní čas

se láska odevzdává,

jsem vnitřní hlas,

co šeptat nepřestává.

Možná se vrátíš

Možná se vrátíš

na plátno mého snění,

zůstaneš odrazem

mých promlčených let,

možná tě potkám

na pouti každodenní,

zašeptám v úžase

pár nesmyslných vět.

Uvidím oči,

které mi tolik schází,

když zvolna do hlubin

se noří těžký sen,

pochopím všechno,

co mi teď nedochází,

jsi úder sekery

a já jen křehký kmen.

Na křídlech spoutaných

Skrýváš se ve strunách

mých nepokojných citů,

pronikáš do přání

mých osamělých dní,

přespáváš v korunách,

mizíš až za úsvitu,

jitro tě odhání

jak hvězdu poslední.

Hledám tvá objetí

a cit se v koutě tiskne,

zebe mě první sníh

a láska říká: Vím.

Proč hřmí mi v paměti,

když už se nezablýskne,

na křídlech spoutaných

já vzlétnout neumím.