EUGENIO VITALI
I.
Drzé ticho neuvězní
čas protékající pod rukama
ani nezastaví moře nůší
Jsou bezejmenní tihle lodní tesaři
vidím je blížit se k celnici noci
aby došli ke slunci
kde zanikla stará touha
překonávat čas který se vrací
dokud je květ ještě světlem
budoucnosti země
II.
Láska
Zastav se, světlo, tam kam nedohlédneš,
zastav se, člověče, kde nemůžeš stát,
zastav se, živote, kde nemůžeš žít,
zastav se, smrti, kde nemůžeš zemřít,
zastav se, čase, když ztratíš sama sebe.
Zastav se, ticho.
III.
Noc žhne
ruději než oheň
a hrstka opravdových lidí žije na zapřenou
na stéble trávy
už neschopná dosáhnout výšin
IV.
Moře je aréna na vlnách
a ty jsi hlas který ho zdobí perlami
Vojáci chtějí jen spát
Kdybys je celé projel východním směrem
dorazíš tam kde poušť
čeká na tvoji loď
Přeložili ANDREA VYHNALÍKOVÁ a KAREL SÝS