KAREL SÝS

Historie není a nikdy nebude výlučným hájemstvím historiků. Mnozí amatéři do ní viděli a vidí lépe či spíše hlouběji než katedroví badatelé. Za příklad přímo vzorový poslouží kniha Richarda Händla ŠEDÉ EMINENCE V ČESKÉ HISTORII (nakladatelství JOTA, Brno, 2016).

Neobvyklost knihy výstižně charakterizuje i autorův krátký životopis na záložce:

„Narodil se, žije a bude žít v Praze. Publicista historických zajímavostí, zpívající klavírista, moderátor, jachtař. Výrazný extrovert, ovšem velmi plachý. Milovník hospůdek. Účastník intelektuálních restauračních debat a hádek ve všech oborech. Z těch oborů od mládí preferuje historii. Vzdělává se v ní sám a má výhodu (?), že není hodnocen kantory, nýbrž čtenářskou veřejností…“

Ta jachtařina mě nebere, ale jinak to musí být zajímavý člověk, jak se dříve hezky říkalo samorost.

Nuže, teď něco víme o autorovi. A co kniha samotná? Kdo vlastně rozhoduje o běhu dějin? Králové a biskupové? Anebo šediváci v pozadí?

Nebudeme to vědět přesně ani po přečtení této knihy. A přesto bude pro nás užitečná.

Zaprvé ji vůbec přečteme, od začátku do konce, a sice jedním dechem. Přečteme ji, i když o historii víme starou belu. Prostě nám ji udělal napínavou.

Nic nevadí, že na začátku zabloudíme v rozvětvené rodině prvních Přemyslovců. Rychle se zorientujeme, a když ne, dějinám ani nám se nic zlého nestane. V televizním seriálu Vraždy v Midsomeru taky určitě nevíme, zda vraždil John nebo Jimmy! Hlavně že ho šéfinspektor Barnaby načapal na švestkách. Ostatně se těšíme na další kapitolu, kde se to zase nějak zamotá, aby se vše nakonec rozmotalo.

Historie je nám najednou blízká, až podezřele blízká. Nejen s Karlem Marxem, ale i s Richardem Händlem zjišťujeme, že se opakuje, ať už jako tragédie, nebo fraška.

Jeden příklad z pobělohorské doby, kdy tzv. mincovní konsorcium ožebračilo stát i jeho obyvatele:

„Dne 28. prosince 1623, čtrnáct měsíců od zřízení konsorcia, došlo v českých zemích k bankrotu (kaládě). Hodnota mincí byla snížena až na 90 % původní hodnoty. Kam se hrabou fondy, kuponová privatizace, bankovní tunely a podobné hračky z posledních desetiletí! Tato zcela zjevná zlodějina ožebračila spravedlivě všechny vrstvy společnosti. Samozřejmě až na její iniciátory a aktivní účastníky… Takový zločin se samozřejmě musí vyšetřit a potrestat – bylo řečeno. S opravdovým vyšetřováním se ale začalo až po patnácti letech od nástupu nového panovníka Ferdinanda III. (1637). Vyšetřování se táhlo až do 18. století. Potrestán nebyl prakticky nikdo. Když tehdy někdo ukradl chleba, byla mu useknuta ruka. Když někdo finančně zruinoval stát, tak se mu nic nestalo. Nevím, na co si dnes stěžujeme. Lidé se nemění.“

Až nás tu a tam napadne, zda si to či ono autor v oblíbené hospůdce nevymyslel. Nu, a co na tom? Dnes se lže i o tom, co bylo včera k obědu, natož co jsme večeřeli před rokem. Stačí otevřít kterýkoli český televizní kanál. Takže i kdyby všecko nebylo do písmene tak, jak to stojí v knize, ať si bylo jak si bylo, vždycky nějak bylo. Hlavně, že nás autor pobavil a to je sakra zásluha!

Ilustrace přesně hovící textu provedl Jiří Šorm a opatřil je trefnými názvy, například „Karlštejnská zabijačka“… A když už jsme se odvolali na Barnabyho, Šorm je jakýsi Händlův seržant Jones.