FRANTIŠEK DOSTÁL

Na bývalé pražské ulici krále Jiřího (1905), poté Jiřího z Poděbrad (1947 – 1948), Sboru národní bezpečnosti (1948 – 1991), v současnosti Vršovické, stávala od roku 1889 továrna Josefa Feigla na výrobu pánského prádla. Samozřejmě, že již nestojí, ale na dohled od ní dosud stojí velká budova, v níž se nyní nachází hotelová škola, dříve škola obecná chlapecká oddělená od dívčí. Když jsem v roce 1944 poprvé do rozlehlé budovy vstoupil a usedl s rukama za zády do dřevěné lavice, všichni okolo nás tuto školu nazývali Fajglovka, podle blízké továrny. Ta se později proměnila v PANAR.

Ale proč jsem vůbec vypustil slova o novém objevování Ameriky? Před nedávnem jsem totiž narazil na článek, v němž pedagog mluvil o tom, jak bude přínosné zřídit na škole zájmové kroužky, v nichž děti uplatní svoji zručnost, nadání, snažení i poli umění, a budou si tak doplňovat získané vědomosti. Proč ne, ale nevím, zdali nebude pro rodiče třeba nutné sáhnout i do peněženky, byť pro nepatrný obnos. Jenže vše tady již bylo, a proto ta připomínka země za mořem, k jejímuž objevení napomohl italský mořeplavec Kryštof Kolumbus (1451 – 1506). Vyplul v roce 1492 se třemi loďmi západním směrem a přistál u ostrova San Salvator na Bahamách a v Evropě lidé poprvé uslyšeli o Americe.

Vzpomínám na devítiletou účast ve zmíněné škole Fajglovka a na mimoškolní dobrovolné docházky do všelijakých kroužků, které nám vnášelo do klukovské duše mnohá potěšení, podporované většinou ještě mužskými pedagogy. Například svázání mnoha brožovaných knížek, ale i dalších příběhů vystřihovaných z novin, patřilo právě mezi zmíněné radosti. Svázání celého ročníku týdeníku Vpřed dodnes považuji za velký počin. Navíc je potřeba připomenout, že mě to nepřišlo ani na korunu!

V dílně v podzemí školy byl knihařský lis, lupénková pilka sloužila k vyřezávání všelijakých figurek, ale i k naříznutí hřbetu slisovaných 52 čísel Vpředu, a poté vložení konopného motouzu a šití, což zabralo dost času. A výroba desek? V dosud nedlážděné a blízké ulici Na Louži, co se psávala ještě s malým písmenkem „l“, bývala vazárna knih, kde existovala možnost získat zadarmo všelijaké druhy papíru, včetně toho na předsádku a plátna mnoha barev. Umazal jsem se sice od lepidel, ale na modré plátěné rohy a silný hřbet desek na časopise Vpřed z vlastní produkce nelze zapomenout.

V dílnách se trávilo hodně času, a přitom nemuselo. Škoda, že mě tehdy nikdo nevyfotil, jak pletu a ubírám oka. Zašitím proděravělých ponožek jsem ušetřil matčin čas. Fajglovka se jmenoval i cyklostylem tištěný měsíčník (!), v němž se objevovaly dokonce i naše literární pokusy. Mnohé o tom ví rovněž Zdeněk Svěrák, který chodil do stejné školy, ale až z Bohdalce. Z divadelního kroužku, odkud jsme docházeli na prkna divadla Bozděch, někteří z nás pokračovali až do žhavé současnosti. Pamatujete na Miriam Kantorkovou, která obnažila své tělo v řece Sázavě ve filmu Romance pro křídlovku?

Vše tady prostě už bylo a J. A. Komenský mohl mít radost. Učitelé byli přísní, někdy pleskla i rákoska, ale vzpomínám na ně s velkou úctou. Oni totiž věděli, kdy spolužák nemohl napsat úkol, protože zrovna nebyl k mání petrolej do lampy v mnoha slepených domcích. Úlohu mohli přinést i později. Kantoři měli znalosti o našich rodinách, ale my zase neměli tablety…