MILAN DUBSKÝ

Entita svého druhu

Abys nalézal krásu, nemusíš být krásný.

Abys nalézal dobro, nemusíš být dobrý.

Abys nalézal moudrost, nemusíš být moudrý.

Abys nalézal lásku, nemusíš být milován.

Abys byl bohatý, nemusíš mít zlato ani peníze.

Abys věděl, proč žiješ, nemůžeš a nesmíš umírat.

Život je nejvyšší hodnota a dar, lidé jej skutečně žijí,

Nenáleží jen světu fantazií.

Je v péči o vlastní bytí, se snažením a vůlí spjatý,

Pokračuje v reprodukci.

Hodnotu jeho směňuješ, jen když jsi zaujatý.

Otázky – co za to – nepatří do jeho kruhu.

Za činy zodpovídáš, ať vedou k zmaru či duhu.

Jsi rukojmím bližních, entitou svého druhu.

Nemilostná báseň

Jsi pro mne kyslíkem, abych mohl dýchat

a ke konci pozemského žití nijak nepospíchat.

Jsi mou pevnou zemí, na níž se nepropadnu,

a manou, proč nikdy nevyhládnu.

Jsi teplem, které hřeje mé chladnoucí srdce.

Jsi vším, co všechno zlepšuje

a čemu se říká, třeba nepřesně,

revoluce.

Básník Milan Dubský, člen Unie českých spisovatelů, zemřel v neděli 11. září ve věku 87 let