MILAN DUŠEK
Na sklonku roku 2015 vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí vyslalo na pulty knihkupectví knihu SNĚŽNICKÉ POHÁDKY. Je v pevné vazbě, má 216 str. a napsal ji Jaroslav Šabata, který ji i sám ilustroval. Pozornost vnímavého čtenáře nepochybně přitáhne barevná kresba na titulní straně. Je na ní Krulišák, dobrý duch kraje a spravedlivý vládce a Rozvodnice ve svém charakteristickém oblečení: bílé blůzce, prosté červené sukni a bílé zástěrce, v ruce drží snítku kapradiny. Pozadí těm dvěma, o nichž bude ještě řeč, tvoří kopcovitá krajina pod Sněžníkem.
Nejde o klasické české pohádky a jistě se liší od těch Josefa Lukáška, které oslavují princeznu Kačenku z Orlických hor, nejsou tak uhlazené a pro drsné slovo se v nich nejde daleko, jedno však mají společné. Tepou zlo a další špatné lidské vlastnosti, straní dobrému a pracovitému člověku. Ale nechám v tomhle ohledu promluvit samotného autora. Cituji z jeho krátkého úvodu: Tato kniha je věnována všem dobrým lidem, kteří žijí v našem krásném kraji. Odpusť mi, vážený čtenáři, prohřešky proti současnému pravopisu, ale věz, že nevzdělaný člověk, obývající před mnoha lety zdejší krajinu, nemluvil spisovně, používal místní dialekt a vyjadřoval se drsně, zrovna tak, jak byl drsný zdejší život. Proto i rozhovory jsou psány převážně lidovou mluvou, a tak občas někde čárka schází či jinde přebývá.
Už zmíněný Krulišák ponejvíce přebývá na Sněžníku, ale v podstatě je v tomto kraji všude, kde je třeba zasáhnout, aby se dobří lidé dočkali spravedlnosti. Rozvodnice je dalším dobrým duchem těchto hor. Za Utrženým je Klepač jakožto střed tohoto kraje. Na Klepači pramení tři řeky, každá teče na jinou stranu a taky do jiného moře. Nisa do Baltického moře. Na české straně se Lipkovský potok vlévá do Tiché Orlice, ta pokračuje do Labe a ústí do Severního moře. Potůčky posilují řeku Moravu, ta teče do Dunaje a ten do Černého moře. O všechny tyto vody se stará Rozvodnice a spravedlivě je rozděluje. Na Sněžníku pramení řeka Morava a tak i její ochránkyně dostala jméno Morava; ta má na těžkou práci Sněžníka. Na české straně teče Orlice a té, co se o ni stará, říkají také Orlice, jejím pomocníkem je Jařáb.
Abych alespoň naznačil, čeho se Šabatovy pohádky konkrétně týkají, namátkou zmíním, že si přečtete o Rozvodnici z Králického Sněžníku; o putování houslaře Strunky po horách sněžnických; o vzniku Tvarožných děr, které bývaly Krulišákovou zásobárnou sněhu; o kaprálovi Lümmelovi, zvanému po česku mamlas; jak Krulišák napravil formana Kutschera; o hajným Josefu Flégelovi zvanému hulvát; jak Frydrich, král pruský, hlava pomazaná, táhl s vojskem do Čech; o Hanči z poslední chalupy v Horní Lipce, mladičké pasačce hus pod Větrným vrchem; o chmurném a přetěžkém životě lidu pod Sněžníkem, kde na polích bylo víc kamení než úrodné půdy; o havířích co žili a pracovali v Králíkách; o tkalci Halířovi z Červeného potoka; o tom, že lenost je nemoc, kterou je třeba vyléčit; o řezníku Albertu Selerovi v Dolní Hedeči; dozvíme se, jak se brambory dostaly do Králík… Pohádek je v knížce na šedesát. Při některých se budete tvářit zasmušile, ale víc je takových, kde se s chutí zasmějete, jsou plné vtipu a humoru.
Na konci na dvoustránce najdete schematický nákres Sněžníku a okolí, kraje na rozhraní Čech a Moravy s názvy měst, městysů a obcí; tam všude se příběhy pana Šabaty odehrávají.
Závěrem je třeba připomenout, že jde už o 472. publikaci OFTISu a že se v konkurenci
jiných (a ne pouze regionálních) vydavatelství neztrácejí, což je třeba ocenit. I také skutečnost, že Sněžnické pohádky vyšly za finanční podpory měst Králíky, Starého Města, Hanušovic, Červené Vody, Dolní Moravy a Malé Moravy.