IVO FENCL

Ve třicátých letech 20. století žili v Plzni ve čtvrti Petrohrad čtyři kamarádi. Václav Štekl (budoucí herec), Miroslav Liška, Vladimír Bednář a Vlastislav Toman (*1929), dnešní spisovatel. Tím pátým do party se stal Zdeněk Vřešťál ze Slovan. Ale jejich cesty se rozešly, jak to chodívá, Toman přesídlil do Prahy a 35 let se činil v ABC. Většinu času jako šéfredaktor, ale vymýšlel mimo jiné taky seriály. Jedním se stali Strážci a zrozeni jsou pod vlivem Foglarovým. Tento autor směl totiž v letech 1963-66 psát do ABC komiks o klubu, pro nějž se ustálil název Kulišáci. Původně sice prahl pokračovat v Rychlých šípech, ale to začalo být průchodné teprve koncem dekády. O prázdninách 1966 proto spolupráci s ABC bez díků přerušil, aniž se k ní později hlásil, a redakce stanula před kardinálním problémem. Čím máme „foglarovinu“ nahradit a nekrást? Otázku zodpověděl Toman. Jak? Od ledna 1967 začal psát o vlastním dětství. Strážce. Bude to půl století. A Rychlé šípy? Začali mezitím vycházet od září 1966 v Ostravě.

Jak si Toman na tomto zoraném poli poradil? Inu, znale. Ze Štekla udělal Zrzka, ač byl Štekl blondýn, z Mirka Lišky učinil Jana Drábka, z Vřeštála byl Kája a Robin se stal z Vládi Bednáře. Toho posledního hrdinu pak Toman psal dle sebe a obdařil jej přezdívkou Hadži, která má původ u Maye. Dal mu i příjmení Rak, Slovany přejmenoval na Slovanku, Petrohrad na Petrov a klubovnu party si představoval ve dvoře domu svého dětství.

Následnému srovnání s Rychlými šípy se určitě dá ubránit, ale je to zbytečné. Drábek je obdobou Mirka Dušína a legrační a zbrklý Zrzek se stal novým Rychlonožkou. Avšak již uvážlivý Robin má s Červenáčkem společnou sotva čapku a nepátrejme po paralelách ani u vejtahy a seladona Káji či technicky nadaného Hadžiho.

Strážci byli zveřejněni ve třech etapách během 17 let. První éra končí prázdninami 1970, kdy mi bylo šest, ta druhá odpovídá školnímu roku 1972-73, kdy jsem chodil do třetí, a třetí období trvalo od září 1981 do srpna 1984, kdy jsem byl již na střední a vysoké škole a dřevní začátky seriálu mi tehdy připadaly v časově nepředstavitelně vzdálené mlze.

První éra není odmyslitelná od kreseb Libuše Kovaříkové, jejíž linku nazývá badatel Milan Krejčí „subtilně elastickou“. Už tehdy byly děje provázány s radami z ABC, takže hrdinové vyráběli modely i minikáry, onen fenomén doby.

Horko těžko se přesto mohla jejich činnost výrazně lišit od té vyvíjené Rychlými šípy: také Strážci pořádají letní i zimní výpravy, sportují a předstihují se, luští záhady a střetávají se s nepřáteli. Pomáhají slabším. K asociacím na Foglarův svět tu patří dokonce ježek v kleci a figura Jana Kracha je inspirovaná Otakarem Batličkou. Najdeme ovšem i rozdíly. Kamarádění se s děvčaty (spřátelené Vlaštovky), rámec pionýrského oddílu, kde se plní Plameny i Cesty, hry pořádané pro děti Milicemi a armádou.

Roku 1972 vystřídal kreslířku, která se začala věnovat restaurování, technický preciznější detailista František Kobík a tyhle příhody jsou ještě víc inspirovány návody z časopisu. Opět se ovšem válčí s nepřátelskými tlupami a Vlaštovky získají ještě mocnější úlohu. Finále z přehrady pak navázalo na Tomanův román Trampoty s kapitánem.

Roku 1973 však seriál i kluby z ABC zmizely a třetí etapa startuje pohledem už dospělého Drábka do starých pionýrských kronik. Dotkne se února 1948 nebo partyzánů, ale nepohrdne ani tak dobovým motivem, jako byla céčka. Seriál skončil 176. dílem.

Skončil, ale je fakt, že jisté sekvence byly reeditovány v samostatných publikacích v letech 1970, 1987, 1989 a 1991 a též 34 pokračování kreslených Lucií Kovaříkovou bylo dočasně nahrazeno nevalnými verzemi Kobíkovými. Pracoval tenkrát rutinně a nedokonale, to je pravda, ale bylo to i vlivem mozkového nádoru.

Spolu s dalším seriálem výtvarníka Michala Kociána Strážci z Bílých domů, Strážci druhé generace, kde už vystupuje Hadžiho dcera, vyšel komplet (191 dílů) roku 2003 jako součást takzvané Velké knihy komiksů, ale Strážci se objevili už jako karetní hra (1971) i ve dvou knihách Trampoty s kapitánem (poprvé 1970-71, 2003 pod názvem Strážci Žulového paláce) a Trampoty na pokračování (1987) a ve výsledku jsou u nás čtvrtým nejrozsáhlejším „klubáckým“ seriálem po Rychlých šípech, Modré pětce a Mimozemšťanech. Jen oni a Šípy ovšem stojí na pozadí reálných klubů a naopak i žijí inspirací jejich činností.

Zaujme tento seriál děti i na dnešní trajektorii mobilů, tabletů, počítačů a internetu? Odpověď zní: Jak které. Určitě též chytí dost pamětníků, jeho autor však úvodem vyjadřuje víru, že se aspoň někteří mladí čtenáři stanou novými „Strážci 21. století“.

Vlastislav Toman: Strážci. Nakreslili Libuše Kovaříková, František Kobík a Jiří Petráček. Doslov Milan Krejčí. Nakladatelství Josef Vybíral. Žalkovice 2016. 192 stran. ISBN 978-80-88098-12-6