BOHUMILA SARNOVÁ

Tak mne napadlo něco, co bych možná doporučila pánům od církevního fochu –Tomáši Halíkovi, Václavu Malému, Dominiku Dukovi a dost se divím, že to doposud nenapadlo i jmenované pány či jiné církevní potentáty. Počínaje tím nejvrchnějším pantátou všech – tedy papežem. Pokud jsou tak skálopevně přesvědčeni o jsoucnu toho nejvyššího na nebeské báni a já jsem přesvědčena, že jsou. Jinak by se nám nemohli tak vehementně vemlouvat a žádat od nás, abychom věřili také. Mnozí jsou ve své víře v Boha skálopevní a neoblomní. My, ostatní normální smrtelníci jim jejich svaté nadšení nebereme, neboť jsme tolerantní a tzv. ateisté – v Boha či bohy nevěřící. Ale zpět na začátek mého zamyšlení.

Proč nevzkázali ti výše jmenovaní pánové k nebeské bráně, že by bylo dobré konečně něco podniknout. Už se jim totiž ta božstva působící na pozemšťany počínají malinko vymykat z rukou. Bylo by zapotřebí nějakou reorganizaci, přestavbu, přeskupení. Prostě něco, o co se pokoušejí i jejich ovečky na zemi.

Kdyby se tak jednou konal mítink, sešlost, schůze, summit, valná hromada – všech bohů a božstev. Prostě všech, co jich ve vědomí lidstva existuje. Počali by se přít, hádat, rozčilovat, vyhodnocovat, rokovat. O čem? No přece, kdo je z nich nejdůležitější. Ten, kterému by příslušelo vládnout neomezeně, mít nade všemi moc, sílu rozhodování – prostě být tím prvním a jediným. To by byl mazec! To by se nebe jenom křižovalo hromy a blesky. To bychom si my dole užívali strachu.

Otázka by byla jednoznačná: který směr zvítězí, které náboženství, jak budeme muset přizpůsobit své životy tomu božstvu, které bude právě v kurzu. No jo, ale co ti ostatní bohové, jak se smíří se svými prohrami?

Já myslím, že by to nebylo ani za mák jednoduché. Vznikaly by komploty, frakce, zrádná uskupení, jak se dostat na kobylku tomu, který je právě na vrcholku slávy, je pupkem nebe, je fořt. Bůh, Alláh, Buddha, Šiva, Jehova, Manitou, bohové eskymáčtí, asijští, afričtí a ostatní okrajová božstva méně známých skupin, k nim přifařené lidstvo celého světa. Jak jen si ta lidská stvoření rozdělit, přidělit, respektovat pravidla hry, aby vyhovovala všem.

My tady na zemi sice takový pokus o jedno z mnoha uskupení a o sjednocení máme – slavnou Evropskou unii. Z té si ale moc příklad neberte, ona funguje tak říkajíc „na baterky“ a ve prospěch pouze některých vyvolených elitních celků.

Kdyby se tak všichni bohové jednou sešli, nestačili by se divit, jaký mišmaš lidé dole pod nimi vytvořili, jak se kvůli nim ne a ne dohodnout. Jak se mezi sebou, ve jménu víry v to či ono božstvo mydlí, válčí, nenávidí, zabíjejí. A to vše jen a jen jejich jmény – jmény božstev. Vytvoří si své proroky, potom je likvidují, přibíjejí na kříže, vaří v kotlích se smolou, věší na oprátku, upalují na hranicích, za čas je zase vytáhnou na světlo boží a oslavují je, glorifikují do aleluja, budují jim modly, svatořečí je, a nutí žít své ovečky v jejich odkazu.

Tak sakra, ať už se ti bohové sejdou na tom svém summitu, vyloží karty na stůl a domluví se, jak to vlastně na tom světě pod nimi dole bude. Takhle motat lidem hlavy a nepřebrat za to žádnou zodpovědnost, to se přece nedělá, ne?!

Co bůh, to jiná víra, jiný výklad života, jiné způsoby, jiné manýry, jiné uctívání, odlišné mravy. Učení jednoho božstva se absolutně neslučuje s učením božstva, které působí o pouhých pár kilometrů dál. Někdy se ta vzdálenost smrskne i na délku jedné ulice.

Na ty své vyslance bohů na zemi, zástupce, jak se oslovují, tak na ty už se vůbec nemůže dát. Ti si to všechno vykládají odjakživa po svém a pro sebe, bůh nebůh. A koukali byste, milí bohové, jak často berou vaše jména boží nadarmo, jak si přizpůsobují všechno jen a jen pro svoje pohodlí, majeteček a plná panděra. Jak se vámi zaštitují. Kde je pouhá skulinka možností rozmnožit svůj majeteček, movitý i nemovitý, už jsou včas na tom správném místě. To se vám, páni bozi líbí, jak se, prý na vaši počest, šatí do drahocenných hábitů a poklekávají ve zlacených svatostáncích na svá otylá kolena?

Proto si dovoluji oslovit i já, ateista, vás: Dělejte s tím už něco! Buď přestaňte lidstvu blbnout hlavy, anebo už se odstěhujte někam jinam, odkud není návratu. A především propusťte ze svých služeb ty své zástupce, neboť vám opravdu dělají medvědí službu, a kam šlápnou, tam už přes dva tisíce let pořádně tráva neroste.

Škoda, že nemůžete moji prosbu vyslyšet. Protože se obávám, že tam nahoře, nad našimi hlavami je opravdu pouze a jenom vzdálený, nevyzpytatelný, nekonečný a nádherný Kosmos, ze kterého vzešla i naše Země. A bohové? Kde těm je konec? Ať si každý odpoví sám. Víra v člověka na miskách vah rozhodně převažuje.

Z Vysočiny srdečně zdraví BOHUMILA SARNOVÁ