JAROSLAV HOLOUBEK
Never more
(Edgar Allan Poe)
Prosinec s metelicí
okno dokořán,
smrt škube rozesmátou tváří.
Ježaté dívce havran zobák
k srdci přikládá.
Ještě si zatančíme,
pak už ne.
Víckrát ne!
Nedokončený rozhovor
A najednou je tu ta chvíle
kdy paměť začíná se mstít
ale minulost se nedá změnit
I když jsme s ní srostlí
je pořád o krok před námi
Kdybych tak mohl sejít se s ním
zas na smluveném místě
a dokončit ten rozhovor
Ve stínu přivřených víček
si vytváříme představu o stavu naší říše
všech opuštěných měst
v nichž je snadné zabloudit
Blahodárná nevědomost kdo kam patří
a kdo se komu z čeho zpovídá
Zas další návraty a nová vyhánění
a zrádná slova jak protiklady k útěku
Každý jazyk dovede klamat
přesto se andělů a čertů ptáš
jestlipak bude štěstí i na onom světě
Stojaté vody řeči
umělé vodopády slov
Sněhový tanec
Zas nedohraná partie
na šachovnici dnů a nocí
co nezvládneme citem
dokážeme mocí
Přestupný rok se bojí nevypočitatelnosti času
v hodině mezi psem a vlkem
provazy němých hlasů
lezou krkem
jen teorie chaosu, v níž všechno má svůj řád
je dobré dávat ale taky někdy brát
Od zámku ke kostelu Evropa
nocí se derou Koloděje
všude jen krev červená Sněhurka kde je?
Zpívá tam někde za malešickou spalovnou
pojď se mnou tančit zimní královno
Něco v tom srdci rampluje
možná že dochází kyslík
slova se vracejí do úst
úplněk do vánice vypluje
krize z přežrání si říká o půst
nad zbytky roztodivných jídel
je slyšet potlesk motýlích křídel
Co ta tvář za oknem
a výkřik nadsamce?
Předlouhý román
v krátké poznámce
Vilná a nekonečná poušť
na horizontu dějin koláže
Jestlipak Austerlitz bosonoh
visací zámek u límce trpělivé pravdy
odemknout dokáže?
Od dětství nepřítel lidu
všechno je jinak na věčné časy
pro všechno bohatství pro všechnu bídu
přezrálý úsměv zpocené vlasy
Netřískej křídly do chodníku
křídla jsou k létání
povznes se v čase
V nebi jsou místa i ke stání
Upiš se ďáblu
co plní hrdla rtutí
Probuď se a ještě se mnou mluv
Sveřepý humor v kalendáři smrti
Jak chceš být nesmlouvavý ve světě plném smluv?
Láska v letním kině
Letní prázdniny
zavřená škola dole
dokořán dveře do kostela
ruka v mlýnském kole
Někdo ti pořád šlape na paty
a jiný předbíhá
jepičí život zavátý
v barevném kruhu podél skal
I když už nemůžeš
rád bys vstal
a zkusil přečíst Boží mysl
V hlasitém tichu
zlověstný smích je vážný
základní instinkt před podepsáním smluv
Příležitostný anděl strážný
polyká slova jako by kousal srdce zvonu
a vyzývá tě: Mluv!
Jdem domů
A po letech zas pokušení
zdrhnout za kopečky
vnitřní monology
usmiřovacích scén
nastražené léčky
Ubývá Měsíc
peníze v krevním oběhu
periodicita slastí
tak blízko atomové váze studu
podezřelý je i chleba s hořčicí
byl jsem tu vždycky rád a ještě asi budu
Košilí motýla vzlétá k oprátce
život krásný jen nakrátce
smrt sedí jak motýlek
v nohách dětských postýlek
Ozvěna začíná znovu
ve víru kolemkolu
pod rozjásaný sedmideštník
jak bolest proniká
zpěv cikánů u Počernického rybníka
V údolí dutých hlav se majestátně tyčí
svoboda přivázaná k tyči
a vůkol teskně hlučí česká národní povaha
Podivný stesk po ostnatých drátech
nad labyrintem lží
se svléká donaha
Pijeme s bezdomovci zpíváme Kde domov můj
a nahlížíme do knihy vlastností
na infikované chyby v zápisu
žabomyších válek vosích hnízd
Napít se krve něco sníst
Na kopci dosud otazníky
místo šibenic
Do cizích příběhů se kradem plynně
Láska se zrodila v letním kině
h.e.s.s.
Koně v Hájku
hlava v klíně ženy
rozečtená hříva
život odložený
Řehtá zpívá
tón z napnuté žíně
za oborou
tančí po divokém víně
Osudný výstřel
dítě ve skříňce
vztahuje ruce
k čísi mamince
A co teď s tím?
Rokytka Libeň
Fantův mlýn
básní se mihnou jako stín
Nebe se zdráhá přijmout slova
Je konec dostihu začínáme znova