BŘETISLAV KOTYZA

Počítačová grafika opanovala i ilustrace básnických textů. Je to nasnadě. Jen počítačová grafika dokáže záplavou pečlivě vybraných artefaktů předložit k nahlédnutí a naznačit, co lze ještě hledat a nalézt „za oponu slov“. Pro mne, pro zarytého zastánce a obdivovatele klasické ruční práce je toho ke zhlédnutí zajisté mnohem víc než u tepem srdce vedené ruky a grafického nástroje umělcova. Slovo Umění má svůj slovní základ v pojmu Uměti. Nebezpečí mnohomluvnosti počítačové grafiky a její vnější tryskající efektnost nechť je ale připomínkou toho, že méně může být pro výsledek mnohdy víc.

Chci se však zabývat jedinou z předložených ilustrací uvedeného almanachu.

Ilustrací k básni Koně. Báseň sama o sobě nehýří metaforami či skrytými literárními jinotaji. Je to přímá, téměř „suchá“ výpověď současného moderního člověka, vědomě usilujícího o nalezení návratu: …Vracím se ke koním / abych znova zůstavil / měřítko nahé dokonalosti / Vracím se k sobě / abych olepil slámou / pravoúhlé myšlení technické zběsilosti.

Paní Ida Huttová ve své ilustraci k básni svým vizuálním poetizujícím způsobem doplnila totéž čtenářovi. Text i ilustrace k textu jsou ve vzájemném akordu souznění. Čistá světlá plocha bez rušivých detailů, jednoduchá kompozice vůči sobě zrcadlově obráceného „dvojportrétu“ koní neoznamuje již nic jiného, již žádné další možné skryté informace. Koně jsou ve svém přirozeném pohybu, v ostrém cvalu, bez grimasy z přílišného vypětí, beze stresu. Také však bez uzdy – zcela svobodní… Portrétovaní koně jsou zde vybráni bezesporu dokonale! Jen něco znepokojivého, skrytého v detailu, dohledatelného jen pozorným divákem, lze vystopovat: jeden z koníků je částečně obnažen až pod kůži, a v náznaku lze spatřit elektronické součástky nějakého většího celku. Text básně vizuálně posunut o další sloku, o další rozměr, o další sdělení. Gratuluji paní Idě Huttové.