BOGDANA NĚŠČERET
***
Odpovězte, dospělí…
Co může být na světě strašnějšího?
Byť sama znám už odpověď…
Hladové a umírající děti…
Válka táhne Donbasem.
Její černá ústa krvavá
pořád nemohou se nasytit.
Zlo zemi omotává.
A kyjevská junta bohatne,
jak zombie saje vlastní národ.
Ó Bože, co ale bude dál?
Kam dovede to vláda špíny?
Tolik sním o šťastném dětství…
O psaní ne dospělých, leč dětských veršů.
Však zatím nemohu, nedaří se!!!
Zachraň nás, Bože, zachraň nás a zachovej!
Přání
Sloužím v brigádě „Přízrak“
a mám takovéto přání:
chci, aby bílý vůz humanitárního konvoje,
alespoň jeden, slyšíte? – jeden,
přijel k obyvatelům Alčevsku.
Bojím se však o tom mluvit,
zeptat se v Lugansku se také stydím.
A vtom ukrajinští diverzanti
začnou po mně střílet z křovin.
Chci toho tolik povědět…
Leč nejde to… A je to tak ponižující.
Prvního září
Drazí obyvatelé Moskvy!
Drazí obyvatelé Ruska!
Pomozte dětem domobranců,
pomozte jim jít do školy.
Věnujte jim školní potřeby a sušenky.
Potřebují sešity a zápisníky,
barvy, pera a tužky.
A bonbony jim ještě dejte,
ať mají děcka radost!
Jejich otcové bojují s okupanty,
brání svou zemi a svůj dům!
Pomozte dětem domobranců,
darujte jim naději a teplo!
***
Klučina chodí po zbořeném domě.
Nemá dětské oči, leč pohled dospělý.
Odpovězte mu, Ameriko, Evropo,
čím se ten hošík vůči vám provinil…?
Celý svět lká kvůli teroristickým útokům v Paříži…
Nám je těch lidí také velmi líto.
Ale cožpak nevidíte mrtvé na Donbase?
Nevinné zabíjené malé děti!
Donbas nechce žít z evropských hodnot.
Má přece vlastní hodnoty.
Ameriko, Evropo…! Už jste se pokoušely
své hodnoty přinést do cizích zemí.
A co z toho pošlo???
Zatímco teď bojujete s Islámským státem,
na Ukrajině vám nacismus horce dýchá na záda!
***
Ukradli dětství, život ukradli.
Nacisté v krvi tancují.
A lačně se krví zpíjejíce,
všude křičí: zhyň, Donbase!
A mor dále rozlézá se,
se svastikou cpe se do Evropy.
Spí Evropa či slepá je?
Ne… Vždyť Rusko potřebuje!!!
Modlitba
Hospodine, prosím, zachraň děti Donbasu,
schovej je pod pláštěm míru a lásky.
Každý večer prosím Tě vkleče,
nedopusť umírání, nedopusť!
Celý svět prosím, aby uslyšel bolest Donbasu,
Donbasu, jenž nechtěl padnout na kolena!
Příměří?!
Bombardují! Bombardují! Bombardují!
Stále stejný zvuk mi v uších vyzvání –
vzlykot lidí a smrtelné sténání.
Óda na Donbas
Hoří Donbas, pláče Donbas,
planou naše stepi.
Vzlyká matka, slzí žena
a hynou naše děti.
Nacisté jdou, táhne horda
smetající všechno živé.
Matko Země, odpusť nám,
pročpak tohle páchají?
Nepřátelé Donbas nezlomí,
národ na kolena nepadne!
A bude Mír a bude Matka,
a budou tady běhat děti!
Z ruštiny přeložila IVANA BLAHUTOVÁ
BOGDANA NĚŠČERET (* 2006)
Mladičká ruská básnířka, nyní žákyně 5. třídy základní školy, verše začala psát na začátku roku 2014. Žije ve městě Alčevsk na Donbasu, tj. v dnešní neuznané Luganské lidové republice (LLR), v oblasti jihovýchodní Ukrajiny, která je od jara 2014 krutě postižena občanskou válkou. Probíhá zde tzv. antiteroristická operace (ATO) proti tzv. proruským separatistům a povstalcům. V podstatě jde válečné tažení regulérní ukrajinské armády spolu s různými soukromými žoldnéřskými „eskadrami smrti“ hlásícími se k nacismu proti převážně ruskojazyčnému obyvatelstvu Donbasu, jež se vzepřelo „Majdanu“ a státnímu převratu na Ukrajině. Téma občanské války je tématem Bogdaniných básní, je zachycením tragických událostí, které tato dívenka každodenně prožívá se svými blízkými ve válečné zóně. Bogdana a její blízcí jsou stoupenci Novorossije (Novoruska), tj. projektu konfederace Doněcké lidové republiky a Luganské lidové republiky. Tento projekt, jehož realizace byla zastavena kvůli Minským dohodám, nemá jen rozměr národnostní (vyjadřuje zájmy ruskojazyčného obyvatelstva kulturně a existenčně ohroženého šovinismem fašistoidní kyjevské vlády a ATO), ale i rozměr sociální – nastolení sociálně spravedlivější společnosti. Protiválečný a vlastenecký étos Bogdaniných veršů zaznívá o to silněji, že jde o tvorbu dětské autorky. Své básně uveřejňuje především na internetu, a to s velkým ohlasem. Bogdaniným životním vzorem je Alexej Mozgovoj, velitel luganské brigády Prizrak, který zahynul při neobjasněném atentátu v roce 2015 ve věku 40 let. Alexej Mozgovoj byl nejenom voják, ale také psal básně, skládal a zpíval vlastní písně. Svou Ódu na Donbas recitovala Bogdana na jeho pohřbu. Bogdana je řádným členem brigády Prizrak, pomáhá v kuchyni a na ošetřovně. Byla vyznamenána medailí Za odvahu (na základě lidového hlasování v LLR), dále řádem Za osobní statečnost a Doněcká lidová republika ji vyznamenala medailí Novoruska Za vojenské zásluhy.