JIŘÍ KNOPP

Pravda zůstává, že známý filmový tvůrce Dušan Klein film s tímto názvem dosud na trh neuvedl. A že jich uvedl již požehnaně. Díky těmto zdařilým filmům se vlastně zasloužil o to, že v této naší kulturní zemi žije v povědomí lidí názor, že se mezi námi básníci stále ještě pohybují. Díky školním osnovám, podle kterých jsem se učil, si básníka představuji asi jako Jana Nerudu, Antonína Sovu a připouštím i Vítězslava Nezvala. Rozhodně bych nikdy o sobě neprohlásil, že jsem básník, byť již to někteří literární kritici o mne prohlásili.

Básník je pro mne pojem posvátný, píše o lvech bijících o mříže, o místu kde tak prudce tekl potok a kam je třeba se vrátit, nebo o Manon, která je jako růže hozená do kostela. Kdepak abych hledal básníka oblečeného v džínách a vytahaném svetru, nebo dokonce v kraťasech, ze kterých čouhají neopálené chlupaté nohy.

Nenapadlo mě, že by básníci měli vyžadovat za svůj literární počin nějakou peněžitou odměnu, tedy jakýsi honorář, protože jsem se domníval, že k nim Múzy létají zdarma a dost možná, že i jídlo jim bohové z Olympu posílají gratis.

Nebýt žen, možná že bych v těchto bludech ještě stále setrvával, ale naštěstí jejich pragmatické myšlení mě brzy vyléčilo. „Hele a co ti hodí taková básnička?“ Dal jsem jí vyhýbavou odpověď a řekl, že jí to vysvětlím u lahvinky vína. Když jsem však měl ten mok platit, poznal jsem, že její záludná otázka nebyla od věci.

Jaká to síla dřímá v básnících, kteří dokážou zcela zdarma vymýšlet slova, metafory, psát je v úhledných krátkých větách, vymýšlet k nim rýmující se slovíčka v rytmech jambů a trochejů a kořenit je básnickými ozdobami? Nedokážu si představit jiného člověka, profesně připraveného, třeba advokáta, inženýra, či lékaře, který by jen tak pro svoji potěchu, aby ukázal, co zná a umí, sestavoval kupní smlouvy, zpracovával plány domků, nebo jen tak z recese psal nemocným lidem recepty, aniž by za to dostal od zdravotní pojišťovny tučnou prebendu.

Ani by mě nenapadlo, že by se našel tak na hlavu padlý fotbalista, který by vyslal zdarma na soupeřovu branku pumelici placírkou, šajtlí nebo nártem. Nebo že by si snad nějaký zvrhlý atlet hodil oštěpem jen tak pro radost, přeskočil překážku nebo se pustil do běhu maratonského jen tak z dišperace.

A tak kdyby se objevil na plátnech kin film Jak přicházejí básníci o peníze, každý divák by plně chápal, kdyby poetizující herec Kříž obdržel od herce Matáska pořádnou na hubu.

Takovou, jakou by si zasloužil. A že by nyní vytrénovaný představitel detektiva v televizním seriál mu ji uměl ubalit, že už by mu na další básnění přešla chuť! A tím by mohl celý ten cyklus o básnících skončit. Co říkáte?