BŘETISLAV KOTYZA

Otázka panelové diskuse Literární Vysočiny

Případná odpověď na položenou řečnickou otázku byla by hodna některé z cen za literaturu. Samotný William Shakespeare musel by napsati nový titul hluboce prokvašeného obsahu, s prvky primitivní grotesky v podobě kopanců do soupeřovy zadele. Zcela určitě se však kvalitní politické osobnosti v dějinách lidstva vyskytovaly. Zákonitě: lidstvo se doposud vzájemně nevybilo, i přesto všechno, co vidíme dnes kolem sebe…

Vycházím ze slovníkové definice, že „Politika je společenská činnost jedince či zájmových skupin, zaměřena ke splnění cílů uvedeného jedince či zájmových skupin, s použitím získaného většinového souhlasu dotazovaných jednotlivců dané společnosti. Uvedené cíle jedince či zájmové skupiny jsou respondentům (rozuměj, voličům), vysvětlovány jako nutné a jedině potřebné cíle právě pro oslovenou skupinu společnosti, oproti jiným skupinám společnosti s jinými cíly. Požadované cíle jiných skupin společnosti jsou vysvětlovány jakožto nebezpečné a závadné oproti jediným správným cílům Naší Skupiny (rozuměj, Strany). Jiné formy získání i menšinového souhlasu společnosti pro uskutečnění vlastních zájmů jsou známy a poměrně často využívány“. Tečka a basta fidli. Homo Politikus oproti Homo Sapiens sapiens. Tedy oproti Homo Sapiens Erektus. Podotýkám, všeho s mírou.

Otázka nezní „O politikovi, kterého bych si mohl vážit “. Otázka zní „O činnosti zvané politika“ a zda si tohoto pseudořemesla lze ještě vážit. Domnívám se, že již není možno. Kolikrát lze uvěřit vědomé a záměrné lži i překrucování faktů jako prostředku politických tanečků Malá domů? Kolikrát lze uvěřit mlžení pod průhledným, slabomyslným pláštíkem „politické korektnosti“?

Dobře honorovaná společenská činnost „politikaření“ je však zřejmě velmi nebezpečná a zdraví škodlivá. Lidé této profese ztrácí záhy zrak i sluch a schopnost vnímat bez zprostředkovatele. Ztrácí i schopnost vlastního úsudku bez dotazování se v Klubu Pomazaných. Ztráta schopnosti vnímání reality a ztráta schopnosti srozumitelné obecné mluvy je zřejmá již v okamžiku tzv. vyvolení. Základní kámen každé civilizované společnosti –Zákonnost zákona – je pro vyvolené nehmatatelný faktor a tudíž nelze o zákonu hovořit, natož požadovat dodržování pravidel hry.

Přesto však s hořkou lítostí konstatuji a je nutno přiznat: Prozatím nelze jinak, protože doposud neumíme a nechceme jinak. My, lidičky, jsme se takto, zakrsle, bez vlastní víry v cokoliv krom majetku, mužikovsky stádně a primitivně vyvinuli. Historické pokusy o změnu společenského řádu způsobem změny myšlení jednotlivce ostudně selhaly. Selhaly bolestně a krvavě.

Pokud přiznáme pravdivost teorie pana Charlese Darwina, pak je to zákonitostí evolučního vývoje druhů, zde lidstva, bohužel, s naší přímou účastí. Pokud ctíme Ericha von Dänikena, potom nám to Kdosi Neznámý pěkně zavařil. Chodíme-li v neděli do kostela, neptáme se nikoho a nikdo se neptá nás.

Nicméně, je zde ještě jedna varianta možného způsobu existence. Varianta životem prověřená, sic současnou společenskou anarchií vysmívána a co přežitek odmítána, avšak pro zúčastněné strany přijatelná a proto i historicky provozována. Provozována k oboustranně výhodné symbióze. Ve slovníku se pod heslem symbióza hovoří o „vzájemně výhodném soužitídvou, anebo i více organismů “. A o to právě jde, o Soužití, apoužiji i přesnější slovenské slovo Spolunaživanie. A snahu o soužití bych rád alespoň tušil ve středobodu zájmu PT zástupců promodralých ptáků, růží napuštěných jedem Mistra Kellyho či jakýchkoliv jiných symbolů, které vyčuraná partička sobě zvolila zástěrkou vlastních zájmů. Politika Soužití je to, oč tu běží.

Chci zde hovořit o „politice soužitímuže a ženy“. Nemám na mysli jen biologickou podstatu soužití obou pohlaví. Nemám na mysli ani sex, sexík, sexíček – všelidovou zábavu bez rozdílu náboženství, politické příslušnosti a výše konta. Romantici, idealisté, lyrici obou pohlaví, sexisté s titulem i bez, skeptici, praktici, feministky i maskulinisté etc. nechť prominou. Lepší systém a lepší provozní nástroje k uskutečňování nejstaršího Politika nebyly předloženy! A přitom: tak vzájemně rozdílné vstupní zadání, tak naprostá rozdílnost zúčastněných osob! Někteří z účastníků tohoto starobylého kanonického obřadu píší dokonce oslavné ódy! Přestože jsou každodenní praxí přesvědčováni o otroctví svého postavení. Vkrádá se pojem Láska. Takto, prosím, je MatkouPřírodou a Tatíčkem Stvořitelem (chci zachovat genderové rozdělení rolí) uskutečňována Politika v praxi.

Omluvte mé slovní packání a zjevnou neúctu ke zvoleným orgánům. Tedy k představitelům obecného lidu. Představitelům i mne, sebe sama, své vůle, své morálky? Jsem dnešní politickou scénou, politickými představiteli zpackané Čechie v německé Evropské unii, hrubě manipulován. Poskytuji ze sebe to nejcennější – čas svého života, a jsem nucen svým voleným, rozumově zakrnělým orgánům za to ještě i platit...! Nevěstinec na ruby, a že to je dnes totální bordel, není pochyb. Pro mne opravdu silné kafe.