EVA FRANTINOVÁ

„Máte něco k proclení?“ Tak se kdysi ptali celníci na hranicích, když jsme se vraceli z adventních zájezdů. Tatínek trnul. S ním naše první auto, auto tajných skrýší, s kterým jsme jeli z Drážďan. Vzpomněla jsem si na ty chvíle před vstupem na výstavu. A radím i vám – než půjdete do paláce Kinských na výstavu Národní galerie Malířův ztracený ráj, vysypte někam ze svých zašitých kapes drobty kalkulací, vysypte na zem mince spěchu, mobily, a také letenku do tropických krajin.

Mně v jedné z kapes zbyl obrázek vytržený ze školních čítanek, obrázek, u kterého jsem se vždycky zastavila, a nechtělo se mi listovat dál. Celník Rousseau! Baret, paleta, okolní tropická krajina, v dálce mraky. A pod obrázkem popisek: Já, portrét – krajina…

Léta jsem v dětství věřila, že „nedělní malíř“ byl opravdu celníkem, ale on byl přece výběrčím potravní daně. Přezdívku Celník mu vymyslel Alfréd Jarry. Léta jsem věřila, že malíř pobýval v Mexiku. Jak jinak by namaloval takový obraz, jakým je Džungle s opicemi nebo Zaklínačka hadů!

Apollinaire o tom napsal: „Tento Bretonec a starousedlík pařížských předměstí je nesporně nejoriginálnější, nejodvážnější a nejkouzelnější malíř exotických motivů.“ Nebo: „Obrazy, jež maluješ, jsi viděl v Mexiku.“ Jenže Celník se nehnul z Francie. To všechno pomohly „spískat“ botanické zahrady, staré ilustrace, možná i cirkusy, vyprávění kamarádů, bájení, sny… Co na tom záleží?

Když jsem viděla obraz Bouře na moři, vlny a na nich zmítající se loď, odvrátila jsem raděj zrak k zátiším, komorní hudbě s petrolejkou, bílou konvicí, citróny. „Takovou jsme doma ještě svítili,“ podotkla návštěvnice výstavy za mými zády. Krásný je také obraz Růžová svíce. Hladí a uklidňuje, tak jako celý Celníkův svět.

Teď se tu na mne dívá z obrazu děvčátko v červených šatech. Drží v rukou panenku a květinu. Obraz Děvčátko s panenkou namaloval malíř v roce 1904–5. Děvčátko se dívá a chce něco říci i nám, nějakou prosbu. Před pár dny se stal atentát v Berlíně a tohle děvčátko o tom možná ví. Je nějak nahrbené úzkostí a podobá se postavičkou mojí pratetě Hermínce, které zahynuli rodiče a celá rodina ve válce.

Rousseaův obraz Válka visí hned u vchodu do výstavního sálu. Žena drží meč a pochodeň nad polem mrtvých těl. Až potom vejdete do světa nevinnosti, naivity, do středu toho ztraceného ráje. Ráj se rýmuje se spravedlností. Takže – na této rajské procházce najdete také Cézanna a jeho ovocné zátiší, Jana Zrzavého, Josefa Čapka a Předměstské zahradnictví – obraz s nápisy Květiny a Uhlí, Jindřicha Štyrského, Toyen, Kamila Lhotáka a obraz Nouzové přistání, Paula Signacka a Georgese Seurata, Josefa Šímu…