KAREL SÝS

Předneseno na pracovním setkání Průniky české a slovenské literatury po rozdělení federace v r. 1992 (Praha 2016)

My tady pořád mluvíme o tom, co bylo, o minulých průnicích. Já bych řekl, mluvme o tom, co bude, ono toho asi už moc nebude, víte. Mladičký Holan přišel, když neměl zaměstnání, za Antonínem Sovou, který už byl tenkrát klasik, a sháněl zaměstnání. Sova mu říkal, samozřejmě promluvím na Magistrátu, přijďte za týden. Za týden přišel a říkal, víte, nabízejí tady, že byste mohl plést košťata. Básník v těch letech znamenal s prominutím hovno. A to bylo v letech, kdy literatura něco znamenala, Antonín Sova byl klasik a Vladimír Holan byl budoucí klasik.

Co znamenáme dneska my? Nic, ještě míň. Nedávno bylo na Slovensku setkání českých a slovenských básníků, pak z toho Literárny týždenník otiskl ukázky, a naprostá většina básní byla o ničem.

Tak když není o čem mluvit a psát, tak proč bychom si naslouchali, proč by nám naslouchala Evropa, proč by nám naslouchal svět? To, co tady se odehrává, to už je opravdu poslední zvonění. Chtěl bych reagovat na slova pana Hykische. Jak si může vzdělaný intelektuál myslet, že společná Evropa byla založena proto, aby šířila lidská práva, aby tady byl ráj na zemi? Ano, bude tady jednotný národ, který bude poměrně blahobytný a nažraný, to bude asi tak všecko, a nám zbude folklór. A to ještě jenom, když bude vydělávat. Když bude Lúčnica vydělávat, tak ať tančí a zpívá. Ve Ždiaru se to může provozovat. V Domažlicích zase můžou Chodové hrát na dudy, ale běda, když nebudou vydělávat, tak prostě nebudou, tak dodudají.

Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce – ten už bude anonymní, nepotřebuje vůbec žádný knírek.

Já si myslím, že zabývat se minulostí nemá smysl, ta už je pryč. Není pravda, že by se Evropa sjednocovala demokraticky. Pokud za demokratické nepovažujeme třeba bomby a vraždění na Balkáně… Kapitalismus není zlý, to všechno dělá jenom proto, že musí. Protože když se neživí dalším a dalším zbožím a surovinami, tak zaniká. Problém je ovšem ten, že z druhé strany světa se sem valí zase druhý kapitalismus – je úplně jedno, jak se jmenuje – který vyrábí levněji, pečlivěji atd. To už nejsou jenom hračky z umělé hmoty. Já mám fotoaparát japonský, ale když si vezmu lupu, tak je tam dole napsáno, že je to smontováno v Číně.

Jedině, že se spisovatelé postaví na poslední chvíli na zadní a budou bojovat za svržení, nechci říct režimu, ale za svržení světa, který prostě je postaven na tom, že dá lidem hmotný blahobyt, ale připraví je o duši. A spisovatel, ať je to komunista, katolík, žid, bojuje za duši. Pokud to neuděláme, tak se můžeme scházet, a to je tak všechno. Protože jací jsme my sami, takový budeme mít ohlas. A je, skutečně říkám, poslední zvonění.