ANATOLIJ ŠITOV

Pravda o mravních hodnotách a ideálech socialismu

Před dvěma lety byl do programu televizní stanice ČT Art zařazen dokumentární film Radúza Činčery Romeo a Julie 63.

Film zaznamenal podstatné okamžiky přípravy a zkoušek legendární inscenace Romeo a Julie v Národním divadle (1964) v socialistickém Československu v roce 1963. V režii Otomara Krejči hráli M. Tomášová, J. Tříska, O. Scheinpflugová, L. Munzar a další skvělí herci Národního divadla.

Na prvním přípravném setkání u Otomara Krejčí báječně mladičký Josef Topol (překladatel hry) na otázku režiséra o tom, jaká je dnešní mládež a „jak to udělat, aby to bylo pochopitelný dnešním lidem?“ vypravuje o usnesení Manifestu sjezdu „chuligánů“ – mladých lidí, kteří se dohadovali o tom, co pokládají za největší ideály pro svoje životy. „Na první místo dali: setkat se s velikou láskou, na druhé: poznat velké přátelství a na třetí: dělat práci, kterou máš rád.“

Tyto čisté a překvapivě nadčasové cíle vypovídající o vysokých ideálech a touze žít a prožít život smysluplně formulovali nikoli uvědomělí členové Československého svazu mládeže, ale skupina mladých lidí tehdejší, dnes zesměšňované, pomlouvané a zatracované socialistické společnosti.

„Potkat velikou lásku, mít opravdového přítele a práci, která tě posiluje… A o to zřejmě frčí každému“ – nadšeně a snivě opakuje Jan Tříska…

Ano, věřte – nevěřte, ale takoví jsme byli…