KAREL ŘEHÁK

Stará elektrárna

A když se kolo dotočilo,

odcházeli.

Každý měl na dlani

trochu uhlí,

trochu popela

a ti nejvěrnější

strhli si nehet drátem,

jenž se bolestně

zarýval do těla.

 

Pokusný vrt

Otloukal mlčící vrstvy.

 

Z nehybných úst

slova se nedrolila

a v plicích stála

voda prázdnoty.

 

Až narazil na srdce

a každým nervem cítil

usmolený zbytek života.

 

Fotbalové minihřiště

Dnes místo

pro pestrobarevnou

řadu aut.

 

Těch klání,

která jsem zde

úspěšně absolvoval

až do úplného vypětí

všech svých klukovských sil.

 

V ten den

Vždy byl někdo prvním.

Na břehu

sytě zeleného kontinentu,

na vrcholu

tajemně pyšné velehory,

v poznání vývoje,

ve kterém krystalizují

odvěké touhy člověka.

 

V ten den byl prvním on.

S azbukou na rtech

rozhoupal přetěžký

vesmírný zvon.

 

Chvíle

I.

Když tma

dozrává,

pohybem plným

mazlivých slov

se nad postýlkou skláníš

a přikrývku upravuješ.

 

Princ přichází k dobré víle.

 

A ty se usmíváš.

Jen ticho prorůstá

do této chvíle.

 

II.

Ty víš, co stojí námahy,

než kluci rozvrátí království

všech stromů v okolí,

a proč tak kouzelně voní

pohádkový les.

 

Ty víš, jak v ranní kuchyni

těžknou šálky čaje

orosené krátkým zívnutím.

 

Ty víš, jak verše o tobě

jsi v rukou chvíli hnětla.

Přečtu je, večer tiše jsi slíbila.

A v očích plno světla.

 

III.

Na louce

zpěněné pokřikem dětí

jsem se na chvíli zastavil

a na klasickou otázku,

kolik je hodin,

podal neuspokojující odpověď.

 

Na návrat k ještě dlouho

nedočteným čítankám

byl nejvyšší čas.

 

Louka však věděla,

že opět dočká se…

 

Vzpomínka na ty, kteří osvobozovali

Přispěchali k branám měst

a ta se ještě chvěla,

když v knize jejich vítězství

již unavená děla

 

psala stránku poslední

a zdobila ji stuhou

oslnivě zářící

tou nejjasnější duhou.

 

Přispěchali k branám měst

a s rázným chlapským klidem

dali zemi svobodu

a slavili ji s lidem.

 

Než zazní…

Před letními měsíci

byla školní vysvědčení přijata,

někde klidněji a někde bouřlivěji,

a s větší či menší pečlivostí uložena.

 

Také jsme již navštívili

pouť jakubskou,

mariánskou

i pouť bartolomějskou.

 

A nasloucháme

pozdním tónům

babího léta.

 

Než zazní

první struny podzimu

 

Začátek zimy

Ostřím oranic

zraněné slunce

tiše odpočívá.

 

S posledními šípky

do studené trávy

nedočkavě padá

nadýchané sněhové peří.

 

Krmítko je připravené,

přes ploty se dívá.

Horizont už jiskří mrazem

a krajina se stmívá.

 

Něco je ve vzduchu

a trochu to bolí.

Melancholie opuštěných

zahrad a polí…