KAREL ŘEHÁK
Stará elektrárna
A když se kolo dotočilo,
odcházeli.
Každý měl na dlani
trochu uhlí,
trochu popela
a ti nejvěrnější
strhli si nehet drátem,
jenž se bolestně
zarýval do těla.
Pokusný vrt
Otloukal mlčící vrstvy.
Z nehybných úst
slova se nedrolila
a v plicích stála
voda prázdnoty.
Až narazil na srdce
a každým nervem cítil
usmolený zbytek života.
Fotbalové minihřiště
Dnes místo
pro pestrobarevnou
řadu aut.
Těch klání,
která jsem zde
úspěšně absolvoval
až do úplného vypětí
všech svých klukovských sil.
V ten den
Vždy byl někdo prvním.
Na břehu
sytě zeleného kontinentu,
na vrcholu
tajemně pyšné velehory,
v poznání vývoje,
ve kterém krystalizují
odvěké touhy člověka.
V ten den byl prvním on.
S azbukou na rtech
rozhoupal přetěžký
vesmírný zvon.
Chvíle
I.
Když tma
dozrává,
pohybem plným
mazlivých slov
se nad postýlkou skláníš
a přikrývku upravuješ.
Princ přichází k dobré víle.
A ty se usmíváš.
Jen ticho prorůstá
do této chvíle.
II.
Ty víš, co stojí námahy,
než kluci rozvrátí království
všech stromů v okolí,
a proč tak kouzelně voní
pohádkový les.
Ty víš, jak v ranní kuchyni
těžknou šálky čaje
orosené krátkým zívnutím.
Ty víš, jak verše o tobě
jsi v rukou chvíli hnětla.
Přečtu je, večer tiše jsi slíbila.
A v očích plno světla.
III.
Na louce
zpěněné pokřikem dětí
jsem se na chvíli zastavil
a na klasickou otázku,
kolik je hodin,
podal neuspokojující odpověď.
Na návrat k ještě dlouho
nedočteným čítankám
byl nejvyšší čas.
Louka však věděla,
že opět dočká se…
Vzpomínka na ty, kteří osvobozovali
Přispěchali k branám měst
a ta se ještě chvěla,
když v knize jejich vítězství
již unavená děla
psala stránku poslední
a zdobila ji stuhou
oslnivě zářící
tou nejjasnější duhou.
Přispěchali k branám měst
a s rázným chlapským klidem
dali zemi svobodu
a slavili ji s lidem.
Než zazní…
Před letními měsíci
byla školní vysvědčení přijata,
někde klidněji a někde bouřlivěji,
a s větší či menší pečlivostí uložena.
Také jsme již navštívili
pouť jakubskou,
mariánskou
i pouť bartolomějskou.
A nasloucháme
pozdním tónům
babího léta.
Než zazní
první struny podzimu
Začátek zimy
Ostřím oranic
zraněné slunce
tiše odpočívá.
S posledními šípky
do studené trávy
nedočkavě padá
nadýchané sněhové peří.
Krmítko je připravené,
přes ploty se dívá.
Horizont už jiskří mrazem
a krajina se stmívá.
Něco je ve vzduchu
a trochu to bolí.
Melancholie opuštěných
zahrad a polí…