IVO FENCL

Přitažlivě vázaná kniha ZA OHRADOU SNŮ představuje poutavé i spoustou způsobů doplněné vzpomínky Kamila Lhotáka (1912–1990). Vyšla vloni. Celých šestadvacet let po malířově smrti.

Ptal se, naslouchal, zapsal, rukopis ztratil, zase našel a poznámkami opatřil Jan Králík,“ čteme na titulní straně a jedná se o víc než třicátou publikaci „z pera“ tohoto motorismu propadlého publicisty (*1954), který své záznamy doplnil obrazovým materiálem a pointuje jedenatřicetistránkovým konvolutem z ofocených čísel barevného Lhotákova časopisu Auto– moto zpravodaj, kresleného a psaného ve dvacátých letech v gymnáziu v Resslovce. To bylo Lhotákovi třináct a dělali na Zpravodaji s kamarádem Antonínem Skružným. (Prý jen těsně před odevzdáním Králíkova rukopisu se tato zdánlivě navždy ztracená vzácnost, existující v jediném originálu, přece vynořila.)

Kamil Lhoták, syn rytíře a profesora farmakologie, byl skrze svoji maminku podporován právě otcem, který se nicméně k němu oficiálně nikdy nepřihlásil. Navíc… Kamila v jeho dětství nakazil obrnou; syn zbytek života kulhal.

Odmala ovšem byl uhranut rozvíjejícím se motorismem a nadšen zkoumal vývoj aut a… Obzvlášť motocyklů. Dokonce tak činil zpětně – a už v letech dvacátých se zajímal o veterány. „Když jsem chodil do tercie, objevil jsem s kamarádem Tondou Skružným na nábřeží Botiče ohradu, za kterou se rozkládal ráj,“ vzpomíná. „Všude staré automobily (staráky jsme jim říkali) a… A umíte si představit, co to muselo být za stroje, když už v roce 1926 přišly do šrotu? Nedosti na tom; v ohradě ležely i vraky starých letadel.“

Mocnou magií prostoupený prostor Prahy (na konkrétním místě v Nuslích) si hoch pečlivě nakreslil, a to právě do Magazínu, i lze jej dnes v Králíkově knize spatřit jako „Celkový pohled na ohradu“, doplněný krasopisným a zevrubným výčtem v kůlnách poschovávaných klenotů. Ono líčení je kouzelné a charakteristické ještě dětským vnímáním času, neboť pro dospělého vcelku strnulé místo se tu stává poetickým ostrovem krás, který se – v určitých časových skocích – více i méně rychle transformuje.

„Tato naše ohrada mě provázela celý život,“ prohlašuje pak Lhoták.

Je to jistě pravda, nicméně hoši se věnovali i průzkumům jiné ohrady až na Vyšehradě a propojovali ony dobrodružné výpravy s bádáním v hlubinách ještě tenkrát nezamřížovaných kasemat. Souběžně Lhoták odebíral četné motoristické časopisy (Motocykl, Motor, Motor Revue) včetně anglických (The Motor Cycle, The Motorcycling) a do rukou mu občas přistál i německý Das Motorrad.

Jeho otec zemřel roku 1926 na rakovinu žaludku a Kamilově matce odkázal půl milionu korun. Sotva syn odmaturoval, koupili první auto značky Morris Minor a po roce jej vyměnili za půvabnou aerovku, tehdy vůz vozů. Nepřekonatelný. Německem a Brennerským průsmykem vyrazili do Bolzana, Milána, Janova, Pisy, Florencie, Ferrary a Benátek a v jejich vlastnictví se pak vystřídalo dalších pár vozů. Se všemi podnikali výlety aspoň „od Krkonoš až po Šumavu. I když jsme však s matkou žili díky rentě po otci slušně“, dodává Lhoták, „pokaždé jsme si museli rozmyslet, zda pojedeme, nebo tentokrát zůstaneme doma“. Výlety totiž věru nepředstavovaly laciný špás.

Jak přesto malíř vzpomíná, naskočil by možná ze silnic nakonec i do nějakého toho letadla. Ale ouha, maminka jej odrazovala a… I jen při zmínce o létání se vždy „skoro věšela“. Takže se Lhoták nakonec ve větroni ocitl snad jen jedinkrát v životě.

V třicátých letech také úspěšně, byť vysoce lhostejně vystudoval práva a roku 1938 se oženil s (obrnou rovněž postiženou) židovskou dívkou Herthou Guthovou. „S manželkou jsme před válkou uvažovali, že si u Šulců koupíme motocykl BSA Gold Star se sajdkárem, který měli za výlohou, a co bych vám vyprávěl, byl to skvost,“ vzpomíná. „Pětistovka jako zvon. Oba jsme se do ní zbláznili, a tak jsme se v roce 1939 rozhodli, že si pro mašinu druhý den půjdeme. Ale nekoupili jsme ji. Cestou k Šulcům jsme se dozvěděli, že vypukla druhá světová válka. Němci zahájili útok na Polsko. To dá rozum, že z motocyklu sešlo.“

Nám a dnes dík tomu ovšem nechybí v knížce i sekvence o jízdních kolech. Druhou světovou válku totiž pak Lhotákovi „prokolařili“ a dokonce i syn Kamil byl počat během jednoho z výletů páru na dvojkole značky Helyett v září 1940.

Tím, že si Herthu vzal, zachránil jí Lhoták život. Ne ale zbytku její rodiny. Jeho tchán Rudolf Gut (spoluvlastník firmy prodávající elektrosoučástky Offner a Gut) a další příbuzní v květnu 1942 zahynuli v táboře Sobibor.

Na společné výstavě Skupiny 42 (1943) byl autodidakt a přeškolený levák Lhoták už hotový malíř s výrazným viděním, ani zdaleka ale pouze nesnil, kdepak. Veškeré „velocipedy, motocykly, automobily a nejrůznější létací aparáty na jeho plátnech jsou věrné podoby Helyettů, Hetchinsů, Douglasů, Wernerů, Scottů, Neracarů, Decouvillů a Benzů,“ ujišťuje nás Jan Králík.

Knihu s Kamilem vytvořili už počátkem roku 1985, „ani jednou však nepřišla řeč na umění“, směje se. Zato se probírali „zažloutlými, rozdrbanými časopisy, ceníky, prospekty a knížkami“ a třídili fotografie se zohýbanými rohy a povídali o sedmnácti (!) Lhotákových motocyklových láskách.

Králík ovšem malíře poznal už dřív, a jak vzpomíná, dokonce už roku 1966 obdržel k narozeninám ilustrovanou knihu Dědeček automobil.

Deset let nato ve Světě motorů uveřejnil po návštěvě u Mistra článek a prvou verzi našich vzpomínek vydal poté koncem let osmdesátých v Technickém magazínu. Zvlášť od sedmé kapitoly (Z šerého dávnověku) jde o dílo přímo fascinující. Mnohým.

Až s královským elánem zde Lhoták například představuje jeden „pravěký“ automobil a motocykl za druhým, a to vč. strojů, které se nedochovaly; ale nedochoval se bohužel ani v listopadu 1955 malířem založený (a vícesvazkový) Korán motocyklů, přímo přetékající fotkami a výstřižky plnými zajímavostí. Jan Králík jej ovšem a naštěstí kdysi ofotografoval, nebo tedy desítky jeho stran. Část jich teď v naší knize také předvádí.

A Lhoták? Jemu se zvlášť motocykly staly vášní a denním dopravním prostředkem, zatímco „na auta nikdy tolik netrpěl“. Jezdil v nich „jen málo a bez chuti“, jak zvíme, a zvlášť v těch poválečných nerad. Motorka však… „To jsem třeba koupil v jednom pražském antikvariátě první díl Jiráskových pamětí. Ale po druhém ani stopy. Až mi jedna známá zjistila, že ho mají v Brně. Sedl jsem tedy dopoledne na mašinu, zajel do Brna, knížku koupil, naobědval se, na otočku se vrátil do Prahy a odpoledne jsem zase už seděl za stolem. Jestli se nepletu, bylo to na třistapadesátce Jawě. A každá jízda na motocyklu byla pro mě svátkem.“

Nečiňme si ovšem iluzí o tom, nakolik si Mistr motorky i spravoval. Jeho syn Králíkovi prozradil, že zrovna domácí kutil nebyl, ba neuměl opravit ani elementární věci. Se vším spěchával do servisu.

To i mnoho dalších podrobností najdete ve třinácti kapitolách Králíkovy skvělé knížky anebo v jejím přínosném dovětku od Jana Dvořáka „O úsilí Kamila Lhotáka ustálit novou civilizační identitu“ nazvaném K metafyzice stroje. – Kamil Lhoták ilustroval na čtyři sta padesát knih, ale několik báječných svazků i osobně sepsal. Jmenují se Na suchu a ve vzduchu, Balon, křídla, vrtule, Kolo, motocykl, automobil a Z dějin ponorky, torpeda a potápěcích strojů.

Jan Králík, Jan Dvořák a Kamil Lhoták (neuveden): Za ohradou snů. Motorové opojení Kamila Lhotáka. Vydalo nakladatelství Paseka ve spolupráci s nakladatelstvím Pražská scéna. Praha 2016. 160 stran. ISBN 978– 80– 7432– 630– 1 (Paseka). ISBN 978– 80– 86102– 97– 9 (Pražská scéna)

 

Ukázka

Když už jsme zabrousili ke zcela neznámým vozům a značkám, musím připomenout další záhadu, kterou jsem nevyřešil.

V roce 1913 startoval v závodě do vrchu Zbraslav – Jíloviště čtyřsedadlový automobil Aero! Ještě téhož roku značka zanikla. Málokdo ale ví, že vůbec existovala, a snad nikdo neví, co to bylo zač. Vůz mi vzdáleně připomínal jeden z typů Laurin a Klement.

Anebo takový Věchet z Nymburka. Panečku, už jen to jméno má takový nejistý nádech… Alespoň něco o něm přece jen víme. Zkusil to s cyclecarem, s automobilem i s tříkolkou a pak šel na hřbitov…

Zajímavé byly motocykly J. F. K., vyráběné panem Kochem ve Vysočanech. A co třeba motocykly Perun z Turnova, Oriony od Michla ze Slaného nebo stroje Jelínek! Ty ještě někdo sem tam znal, ale o mašinách M. B. ví dnes asi tolik lidí, kolik motocyklů téhle značky se vyrobilo. Měl je na svědomí Miloš Bondy, odtud také název. Krásná mašina s nádherným motorem, jenomže k výrobě je potřeba víc než fortel. A protože Bondy, alespoň tenhle Miloš, na víc asi neměl, zůstalo u několika kusů.

Jiné to bylo s jawami. Inženýr František Janeček z Nuslí koupil v roce 1929 licenci na motocykl německé firmy Wanderer, která vyráběla mimo dalšího taky psací stroje. V roce 1929 se objevil první stroj Jawa 500, jehož název vznikl spojením začátečních písmen Janeček a Wanderer. Kdo by tenkrát řekl, že ten těžký a celkem neohrabaný jednoválec OHV, jemuž se říkalo Rumpál, je prvním počinem budoucí slavné značky.

Probrat všechny motocykly, které se tenkrát vyráběly, to bychom s tím nikdy neskončili, poněvadž každý by vydal na dlouhé vyprávění. Na takovém stroji J. A. C., který jsem sám viděl, jste už z dálky museli poznat, že výrobce, pan Cvach z Horažďovic, není jen tak obyčejný člověk. Jeho výtvor vypadal bytelně. A co třeba výrobek pánů Matyáše a Poláka z Pardubic, který se jmenoval Grizzly! Tenhle motocykl ovšem nebyl takovou výjimkou, vyrobilo se jich víc než Poustků, Bondyů a Perunů dohromady. Tenkrát, na začátku třicátých let, už jsem motorům beznadějně propadl a byl všude, kde stálo něco za vidění.

Mám na to dokonce důkaz. V Německu vydali před několika lety knihu Motorräder Deutschland, Österreich, Tschechoslowakei od světoznámého odborníka Erwina Tragatsche. Tam, na straně 453 je vyobrazena naše předválečná číza, za níž stojí takový rozmazaný okouzlený mladík. Tak to jsem já. Vzpomínám si, že to bylo na výstavě v přízemí Veletržního paláce. Nemůžete se proto divit, že dodnes mohu z hlavy nakreslit kdejaký motocykl, počínaje Aerosem z Kadaně až po stroj Zeus.

Ani všechny vzpomenuté značky dohromady nemohly ale ohrozit velké výrobce, jakými se staly Jawa, ČZ a pak ještě Ogar. Těm ostatním zasadily tyhle naše značky a lidové vozítko Aero smrtelnou ránu. Zájemců o velké těžké motocykly ubylo, mnozí se už viděli za volantem. Větší firmy se s tím vyrovnaly, menší a drobní majitelé dílniček své podniky zavřeli.