OLDŘICH HOSTAŠA
Po širém moři,
malá plachetnice bloudí,
a někde v dáli,
záře Tvého srdce mě vede.
Plachetnice je má dlaň,
když hladí úskalí rozkoše,
a vítr má ústa, hledající Tvá.
Jsi jako jarní pole,
má dlaň je pluh,
orající drzá ňadra;
a strejda čas,
nám půjčil vteřinu,
vteřinu touhy, i čekání;
vteřinu přítomnosti,
která nekončí.