BOHUMILA SARNOVÁ

Ano, vyrobeno v Dánsku. A také čtu na jiné etiketě vyrobeno v Hamé. Jak rozdílné lokality – v Čechách a až v Dánsku. Jistě zcela zákonitě netušíte, o čem to vlastně bude řeč. Milí čtenáři – o potravinách přece. Nejen proto, že se v současné době hodně diskutuje přímo ve vyšších kruzích politiky o jakosti potravin všeho druhu. O šizení na kvalitě, čerstvosti, v návaznosti na ceny a tak dále.

Můj postřeh je vzdálen těmto tanečkům politiků okolo věcí, které zcela jistě hned tak rychle nezmění. A že tento šum postupně utichne v reji jiných událostí a námětů, v období předvolebních tahanic a strkanic, mi je v celku víc než jasné.

Ale k věci. Když jsem obdržela krásně naaranžovaný dárkový balíček s mašlí k mým narozeninám od jedné, řekněme instituce, byla jsem nadšená a dárek mi udělal skutečně radost. Krom ostatních věcí, jaké jsou obvykle náplní takových balíčků (lahvinka, čokolády, káva, sušenky a podobně), byly přibaleny i dvě konzervy. Obsah té první se sice jako doplněk slavnostního dárku k narozeninám moc právě nehodil – bramborový guláš – výrobcem je naše známé Hamé. Hamé, které má v celku v naší republice dobré renomé. Jenom těch reklam, které v televizi jsou často k vidění. Na paštiky, především. Ale zpět ke gulášku. Když jsem obsah vyklopila do kastrůlku, zaregistroval můj zrak cosi nadrobno nasekaného a ty bělavé mrňavé kostičky, byly vskutku brambory. Svorně s nimi si ve směsi plovaly plátky čehosi, tvářícího se jako buřtík nebo točený salám. Tak jsem k tomu zázraku vyslala i chuťové buňky svého jazyka. No, přátelé, uzenina byla blátivá hmota a základ guláše byl ochucen kořením docela odpudivé chuti. Celý ten zázrak z Hamé skončil v baště pro naše kočky. I když i ty krčily své nosíky nad obsahem misky. Shrnuto a podtrženo: celkový dojem: jako by to už někdy někdo jednou žvýkal.

Nyní jistě chápete, proč se asi podíváme, jen tak pomyslně, do nám vzdáleného Dánska. „Je cosi shnilého ve státě dánském“, pronáší na světových jevištích princ Hamlet, kralevic dánský v nádherném dramatu Williama Shakespeara.

Druhá přiložená konzervička z balíčku s názvem – Loupané Hot Dog Párky, 8 kusů – se honosila přípisem – vyrobeno v Dánsku. Také tento dáreček jsme jednoho večera otevřeli v naději, že vyrobíme rychlou večeři. Inu člověk míní… Stalo se. Po odkrytí víčka na mne zíralo osm kousků zoufale bledých, vymočených párečků. I zde jsem přičichla, neboť se z plechovky nelinula ona známá vůně uzeniny, ale prostě a jednoduše – nic. Plavilo se to v kalné, ničím neochucené tekutině. Přes to všechno varovné vidění jsem vložila párečky i s nálevem do kastrůlku a ohřála na potřebnou teplotu. Vůně se stále nedostavovala. (To obsah konzerv pro psy a kočky zapůsobí přímo Pavlovovým reflexem, jak zavoní.) Servírováno bylo s hořčicí, čatní, tak jak jsme oba s manželem zvyklí. Rohlíčky rozpečené v troubě zavoněly nádherně (inu, ještě stále výrobek našich pekařů zde na venkově).

Vzala jsem jeden minipáreček do ruky. Zde mě především ženy dobře pochopí. Zachoval se jako mrtvý pták, smutně, gumově a ohnutě, na pohled i na omak. Omlouvám se, ale nic výstižnějšího mne nenapadá. Dál se dostaly ke slovu ony chuťové pohárky. A nic. Zase nic. Ani slané, ani kořeněné, ani uzeninové. Jen jakási hmota bez chuti a zápachu. Potravina byla odložena a opět skončila jako přísada v menáži pro naše čtyřnohé přátele.

Ještě jednu poznámku si neodpustím. Ve jmenovaném balíčku byla plejáda věcí, které byly prošlé, nebo na hranici uvedeného data spotřeby. To už se ale týká zase jiné záležitosti. A sice svědomí prodávajícího, který zadanou objednávku vyřizuje. To, věřte, také zamrzí, když máte dojem, že si někdo díky zakázce trošku vyčistil sklad od téměř prošlého zboží.

Z dárku by měl mít obdarovaný radost a ne smíšené pocity. Obzvláště ve vyšším věku člověka se jedná o docela citlivou věc. A hned si pomyslí – když do šrotu, tak s plnou parádou!

I takový nepříliš pěkný pohled se někdy naskytne z Vysočiny na náš svět. Udělala jsem zde někomu nezávidění hodnou reklamu, kterou ještě doplním sloganem:

Člověk přece není čuně, aby baštil pomeje!

Anebo si někdo myslí, že to zdraví prospěje?

Z jarní Vysočiny srdečně zdraví BOHUMILA SARNOVÁ