JAN JELÍNEK

Psychiatrická léčebna Petrohrad na Lounsku v Ústeckém kraji je umístěna v renesančním zámku, jejž kdysi obývaly šlechtické rody Kolovratů a Černínů. Na sklonku března se v jednom ze skvostných sálů konalo vyhlášení výsledků již 12. ročníku mezinárodní literární soutěže Kouzelný klíč, jejímiž spoluzakladateli jsou bývalý ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice MUDr. Ivan David, CSc. a jeho kolegyně Dagmar Žaludová, která se soutěži věnuje s velkým nasazením již od jejího založení. Příspěvky do soutěže poslalo 126 autorů – pacientů a zaměstnanců psychiatrických zařízení v České a Slovenské republice. Slavnostnímu odpoledni bravurně vládl moderátor Jakub Hejdánek, který kromě spoluzakladatelů soutěže představil další hosty, příznivce a sponzory Kouzelného klíče – starostku Letohradu Jitku Dondovou, vedoucího odboru zdravotnictví Ústeckého kraje ing. Petra Severu, Mgr. Aleše Prontekera, ředitele pražského zastoupení společnosti VIPharm Slovakia, a ředitele zdejší léčebny ing. Ladislava Hentlína. A také přítomné dva z pěti porotců soutěže: literárního kritika a historika PhDr. Alexeje Mikuláška a básníka Karla Sýse.

 

Kuplet z Romea a Julie

O kouzelnou atmosféru se postaralo hudebního trio Muzica Dolce Vita: Michaela Amchová (flétna), Zbyňka Šolcová (harfa) a Daniela Demuthová (zpěv). Byl to vynikající zážitek! A když v závěru vystoupení zazpívala Demuthová kuplet z Romea a Julie od francouzského skladatele Hectora Berlioze, mnozí posluchači litovali, že hudební vystoupení už končí. Hudba lidských srdcí zasévala zrna laskavosti jednoho člověka k druhému v trysku doby, která umí být krásná a přátelská, ale zároveň i krutá a jidášská. A mně přitom vytanula na mysli tapisérie, kterou jsem před chvílí uviděl ve zdejším ateliéru ergoterapie: Poslední večeře Páně. Vyšíval ji hluchoněmý někdejší pacient letohradské léčebny.

 

Kouzelnému klíči je dvanáct let

Ještě před vyhlášením výsledků MUDr. Ivan David vylíčil historku, jak se svého času v televizi zeptali jednoho z členů britské hudební skupiny Beatles, jestli chce někoho pozdravit. Odvětil, že by chtěl pozdravit pana Browna. Člověka, který před dvanácti lety odmítl nahrávky Beatles. „A já si vzpomínám, jak jsem se před dvanácti lety svěřil jedné paní, která pracovala v knihovně, s úmyslem zorganizovat literární soutěž pro zaměstnance a pacienty. Ta řekla, že se to nemůže nikdy podařit.“ Takže teď se Ivanu Davidovi dostalo satisfakce. A může mít krásný pocit, že se jeho vize přece jen uskutečnila a Dáša Žaludová ji s citem k soutěžícím a láskou k literatuře plní.

„Těší mne, že se tady setkáváme nejen u příležitosti vyhlášení vítězů naší kouzelné soutěže, ale také k společnému prožití příjemných chvil v krásném prostředí a při příjemných melodiích. Jsem ráda, že soutěžících a příznivců Kouzelného klíče neubývá. Ať už jste současní nebo bývalí pacienti, do soutěže se mnohdy zapojujete opakovaně, buď vlastní tvorbou, nebo motivací a s podporou četných příznivců. V poslední době posílají svoje soutěžní příspěvky, více než bylo obvykle v minulých ročnících, zaměstnanci, lékaři, sestřičky, terapeuti a mnoho dalších pracujících v psychiatrických zařízeních, což je nejen potěšující, ale rovněž i jeden z ukazatelů, že Kouzelný klíč o svém smyslu nemusí nikoho přesvědčovat, protože ten je jasný a nepřehlédnutelný.

Jak podobně říká básník Karel Sýs, básník by měl být především k sobě upřímný, otevřený, měl by mít odvahu odhalit v sobě i to méně pěkné. Měl by být pokorný, neboť skutečná pokora neubírá odvaze, ale spíše naopak dává odvaze smysl. A podobně by to mělo být i u autorů prózy. Z vašich soutěžních děl vyznívá, že mnozí z vás uvažují ve stejné linii, že je vaše duše s vaším dílem v harmonii,“ řekla D. Žaludová.

Alexej Mikulášek konstatoval, že 12. ročník soutěže nepřesáhl předcházející ročníky, „ale přece jenom jsem poprvé za těch dvanáct respektive jedenáct let, co působím jako porotce, mohl dát deset bodů, což je absolutní maximum. Přitom bodujeme ve stupnici od jednoho do deseti bodů. Jsem tomu rád“.

 

Poezie nebude naštěstí nikdy komerční

Další člen poroty Karel Sýs pobavil sál. „My patříme k lidem, kteří neradi mluví. Já proto, že radši píšu a Alexej proto, že mluví hodně ve škole. Proto je třeba si někdy odpočinout v tichu. Kdybych tak uměl na něco hrát! To bych sem k vám přišel, zahrál, sklidil potlesk, nemusel nic povídat, takže bych se nepřeřekl ani nepověděl něco nemístného. Hudba je už taková, že si ji každý vysvětlí po svém. Znáte Beethovenovu symfonii Eroica, kterou nejdříve věnoval Napoleonovi, ale pak věnování zase škrtnul, když se mu Napoleon znelíbil. Ale ta symfonie pořád zůstala krásná.

Já jsem mimochodem nejstarší ‚klíček‘, zažil jsem všechny Klíčky kromě prvního. Když jsem tady slyšel, že doktor David je Otec spoluzakladatel Kouzelného klíče, tak mně by mohli říkat Dědeček Klíček. Dědeček sice jsem, ale přece jen je člověk nerad, když mu tak říkají cizí lidi a ne vnoučata. Když jsem doma pověděl, že pojedu do Petrohradu, vyhrkli: ‚Ježíšmarjá, máš už zamluvenou letenku?!‘ Jsem rád, že do vašeho Petrohradu se nemusí lítat a je to sem kousek autobusem.

Hovořil jsem zde s jednou básnířkou, svěřila mi mrzutou věc. Do Albatrosu nabídla sbírku básní. Redaktorce se líbila, ale pak řekla, že sbírka nevyjde, protože není komerční. Věřím, že poezie nebude nikdy komerční. Neumím si ani představit, že by poezie byla oceněna penězi. Dnes si spisovatel vydání knížky musí naopak zaplatit. Ať je tedy víc Dáš Žaludových a žádní Brownové!“

 

Galerie vítězů z Čech a Slovenska

V kategorii pacientů vyhráli a diplom s cenou si odnesli: na prvním místě stanula Jana Bližňáková z Vyškova, druhé místo obsadila Ivana Doudová z Ústí nad Labem a třetí paní Doe (pseudonym) z Psychiatrické nemocnice Hronovce na Slovensku. O čtvrtou příčku se podělily dvě soutěžící: Aneta Beňková z Velkého Krtíše a Mgr. Hana Kafková z Psychiatrické léčebny v Petrohradě. V kategorii zaměstnanců si palmu vítězství naprosto zaslouženě odnesl básník Josef Prskavec z Psychiatrické nemocnice Kosmonosy. Druzí jsou Dana Kalfařová a MUDr. Ivan David, oba z Psychiatrické nemocnice Bohnice. Třetí místo patří Radce Raboňové z Velké Bíteše a MUDr. Přemyslu Suchomelovi, primáři Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodu. Soutěžící, kteří byli úspěšní jen s minimálním rozdílem počtu bodů a zároveň byli hodnoceni alespoň jedním z porotců nejvyšším počtem bodů, dostali čestná uznání. A všichni ostatní si odnesli pamětní list.

 

Básnický talent Josefa Prskavce

Alexej Mikulášek závěrem ocenil perfektní atmosféru při vyhlašování výsledků soutěže a vítěznému Josefu Prskavci složil poklonu, když prohlásil, že neměl pravdu, když při přebírání řekl, že patří do druhé ligy české poezie, protože hraje ligu první! Karel Sýs na závěr ještě jednou poznamenal: „Hlavně že tady nebyl žádný pan Brown.“ Prskavcův talent objevila právě soutěž Kouzelný klíč. Nedávno vydal sbírku básní Neodeslaný dopis. Na ukázku uvádíme báseň Bláznův sen:

Nechci být pastýřem / stříhat ovečky / a odvádět pánům vlnu.

Nechci být beranem / v čele stáda / ani psem / který ho žene tam / kam mu poručí.

Nechci být vlkem / a krást zatoulaná jehňata.

Nechci být trávou / hustou jako kožich / a nechci být větrem / co se v ní prohání.

Chci se hnát sám sebou / se zatoulanou ovcí v tlamě / za zvuků flétny / pást stáda / večer pohladit hladové psy / a všechnu nastřádanou vlnu / rozházet po větru.

 

Petrohrad chystá na červen Zahradní slavnost

Ředitel petrohradské léčebny L. Hentlín řekl, že ceny, které vítězové obdrželi, vznikly rukama týmu Petra Kunce jako společné dílo v ergoterapeutickém ateliéru Špejchar. Jsou to pozlacení, postříbření a pobronzovaní andělé a víly z keramiky. Dáša Žaludová dostala nádhernou kytici růží a veliký keramický klíč s nápisem: „Činorodá práce je písní, přinášející klíč k životu.“ Ředitel zároveň pozval přítomné na 25. ročník Zahradní slavnosti, který se uskuteční letos 17. června v Petrohradu.