JAKUB STEIN

– Taky jim, pane Kohn, pravil pan Roubíček dosedaje v Louvru k jejich obvyklému bešprechunku o tom, co se všecko děje a jak se dělají dějiny, – taky jim čiperní panové v rádiu na svých toulkách českou minulostí, tu a tam docela zajímavých a k věci, servírují semtam kousky pro zasmání?

– To vědí, na ty pány jsem kadet, dycky je potěšení poslouchat, jak se obřadně a pokaždé snaživě jinak představují a jak je pokaždé uvádí tutově stejné zaklínadlo…

– na ja, „naše dějiny by se ubíraly jinudy, kdyby si je vzali na starost právníci, sponzorem pořadu je advokátní kancelář…“

– Dyby si je vzali na starost právníci, dějiny by se neubíraly nikam, poznamenal pan Kohn, – dějiny by se prostě až do alelujá odročovaly…

– a to by šlo k duhu a bylo v duchu, zarýmoval si pan Roubíček, – v duchu jejich uvádění na momentálně pravou…

– zaručeně ultrapravou…

– míru. Vědí, jak v rádiu furt vědí, co se právě nosí…

– a žádá? Frčí teď šlechta a monarchie? Smrtka u Cimrmanů nesměla ani naznačovat, rádioví tuláci po dějinách naznačovat mohou, co hrdlo ráčí, a tak o sto šest na pokračování naznačují, že náš zbožňovaný tatíček echtdemokrat byl vlastně císařský bastard…

– a co v něm bylo k obdivu, měl koneckonců po Habsburkách. Po nějakém sprostém kočí ausgerechnet né.

Pánové se zahloubali do špajskarty. Nejsou tam koláčky Marie Terezie?

– To snad není pravda, povzdechli si, tady snad nečtou Respekt. Nebo Reflex. Tam by se dočetli, že už nemáme jenom Otce vlasti, ale i Matku vlasti. A maminky přec svým dětem podstrojují.

– Není škoda, že Otec vlasti a Matka vlasti nežili ve stejným století? Byli by se mohli vzít. Otec vlasti by se byl mohl popáté oženit. A jak by to bylo krásný! Otec dal postavit Karlštejn, matka Terezín, dvě chlouby vlasti.

– Nenapravitelným živlům…

– jako nám židům, které matka vlasti zrovna nemilovala, jako prý je nemiloval ani Otec vlasti, a vyhnala je aspoň na čas z Prahy?, uřekl se pan Kohn…

– by to nešmakovalo. Zas by se reptalo.

– Ale co vědí, třeba by Matka vlasti šla s dobou, i když jaksi proti své vůli…

­– jako když si narazila svatováclavskou korunu, kerou měla za šaškovskou čepici…

– …a povolila by aspoň v Čechách, na Moravě a ve Slezsku burky, aby mohamedáni měli rádi Habsburky.

Pánové zavolali pana vrchního a po svém způsobu mu decentně navrhli, aby v Louvru, kde samozřejmě nevedou hamburgry, přišli s novinkou: s habsburgry. V Respektu by jim spustili náramnou reklamu a číslo by se rozdávalo zdarma, jako když šli po krku Milanu Kunderovi.