JOSEF ONDROUCH

Známý zpěvák a herec z La Fabriky a Národního divadla, odkud ho podle Blesku vyhodili, to v bulvárním AHA upřesnil: „Nechci být na ničem závislý, proto z Národního divadla odcházím. Prostě chci méně pracovat a více si užívat života.“

Užívat si ale mají občané Česka, které chce Dyk obdařit výchovou v jakýchsi kurzech občanské výchovy. Za rok už sice bude mít Kristova léta, na učitele národa, hezounek působící svou bezprostředností jako naivka, však nevypadá. Ale to může být i klam přenesený z mnoha rolí na své mládí poměrně zkušeného herce.

Prozatím však uspěl méně ve zmíněné úloze národního učitele. Nejméně mu to sedlo loni 28. října společně s Jiřím Bartoškou na slušně divácky zaplněném Staroměstském náměstí. Česká televize ho v živém přenosu představila jako tvář protestu lidí proti politice Miloše Zemana. „Týdny občanského neklidu“, jak se sešlost představila, měly zatočit nejen s prezidentem, nýbrž i s předsedou vlády, parlamentu a Senátu, kteří napsali čínskému prezidentu dopis uvádějící na pravou míru manifestační vystoupení fráterníka a bohužel i ministra kultury ČR na podporu tibetského separatismu.

Vojtěch Dyk s Jiřím Bartoškou vystoupili s obhajobou Hermana, proslulého už předtím podlézavými zdravicemi a omluvami „milým krajanům“ v Bavorech a Rakousku. Výchova Dyka a Bartošky, mediálním kartelem podporovaná, však vloni v říjnu nezabrala. Jejich výzvy ze staroměstské akce, aby stoupenci vyjádřili nespokojenost zvoněním budíků, vyzněly úplně do ztracena. Budíky se nerozezněly, role učitele občanského neklidu Vojtěch Dyka, která měla být slavnou premiérou, se stala trapnou, dnes už skoro zapomenutou derniérou. Sám Dyk uznává, že jejich tehdejší akce byla hysterická, že by dnes už Schwarzenberga nevolil a proti Zemanovi vlastně už nic zas tolik nemá, i když by ho nevolil. Koho volit bude, neví, když jeho favorit Martin Palouš kandidovat nechce. Mnohoslibně ale naznačuje, že když se „stalo mnoho vážných věcí, situace je dramatičtější než v Týdnech neklidu“, je s tím nutno něco udělat.

V rozhovoru na Seznamu (sleduje ho denně až 200 tisíc internetových návštěvníků) se domnívá, že je nutné jezdit mezi lidi a podrobit je občanské výchově. Jak a s kým nás bude občansky vychovávat, Dyk v interview z 25. 4. v rubrice Zprávy neupřesnil. A tak už zbývá jen doufat, že u Dyka nešlo jen o snový projekt a něco na způsob jeho T.O.P Dream Company.

Vypadá to, že pražská kavárna s mediálním kartelem a Českou televizí má použitelných vychovatelů pramálo.

I Česká televize proti Zemanovi vyhraněně se soustavně profilující musela pod tíhou všeobecné kritiky ve své představě o budoucí hlavě státu poněkud přibrzdit. Zřejmě i pod vlivem volby nového šéfa od své nové, nepříliš zdařilé tvorby ČT odskočila do minulosti a sáhla tak jako už častokrát v nouzi po osvědčené kvalitě. Aspoň v poslední době neopakuje jen trapné pomluvy prezidentů Beneše a Masaryka z úst Zity Habsburské v paskvilu Pernese jako scénáristy a Fukse coby režiséra. Z osvědčených fondů uvedla třídílného T. G. Masaryka ve skvělém podání nestárnoucího Zdeňka Mahlera. Udělala tentokrát velmi dobře. Věřme, že i mezi mladíky najde ČT a třeba i Seznam lepší učitele „občanské výchovy“, než jakým se prozatím jeví herec a zpěvák Vojta Dyk.