MILAN BLAHYNKA

Letošní sté výročí narození básníka, textaře, dramatika, prozaika, novináře, hudebníka, kreslíře, fotografa i rybáře Josefa Kainara přirozeně připomíná jednu z nejsložitějších, ale i nejinspirativnějších osobností české kultury od poloviny třicátých za začátku sedmdesátých let minulého století. Na Kainara se jistě vzpomíná v rodném Přerově, ale také v Brně, v Ostravě (pořad Diga diga dou!!! v podání autorů Obce spisovatelů) a jinde, kde žil, tvořil a zanechal svou stopu.

Samozřejmě nemám přehled, kde a jak se už se vzpomínáním započalo, ale nemohu pominout, že už od 6. dubna do 7. května díky iniciativě Petra Žantovského byla k vidění výstava Kain(ar)ovo blues v pražské Galerii Portheimka, uspořádaná Prahou 5 a spolkem Aréna. Petr Žantovský ji avizoval slovy: „Spíš připomene ducha a odkaz JK. Anžto nemám k dispozici originály Kainarových kreseb, vystavíme díla jeho následovníků (muzikantů - výtvarníků) ovlivněných jazzem. K tomu pár prvních vydání Kainarových knih a další memorabilie. Je to spíš taková má soukromá poklona velmistrovi mých poetických souřadnic.“

Už k loňskému jubileu smrti básníkovy 16. listopadu napsal Žantovský v jednom ze svých Otevřených dopisů, které knižně vycházejí letos na jaře: „Každý, kdo se někdy potkal s poezií (…), je schopen říci jméno básníka, který byl, je a zůstane pro něj hlavním ukazatelem, rozcestníkem, majákem v tom nekonečném bludišti oceánu zvaného poezie. Básníka, který včas udeřil do skryté struny v duši čtenářově a otevřel mu vesmír, nečekaný a nedozírný, skrytý v něm samém (…). Pro mě jste tuto roli sehrál Vy. Ale ne – jako mnohým v mé generaci – prostřednictvím zhudebněného ‚Chlapečka‘, jehož ‚stříhali dohola‘ (…). Pro mě jste tu bránu do poezie otevřel svým Lazarem.“

O nový osobitý přístup k autorovi Blues o mrtvém vrabci evidentně a úspěšně usiluje také výstava JOSEF KAINAR 1917-1971, otevřená týden po pražské rajhradským Památníkem písemnictví na Moravě, připravená Liborem Kalinou a Lenkou Vlčkovou Kryčerovou a přístupná až do 12. listopadu. Jedním z jejích exponátů je i velká reprodukce rukopisu zmíněného slavného Blues, tištěného i na pozvánce pražské výstavy.

Rajhradský Kainar je ve dvou podlažích; nahoře Kainar pro dospělé, v přízemí Kainar (nejen!) pro děti s názvem A jak to bylo se Zlatovláskou i s interaktivními hrami.

Výstava pro dospělé jistě právem akcentuje Kainarovo moravanství, zvl. jeho jihomoravanství, v dosavadních pohledech na Kainarovo dílo nedoceňované.

Na červen zve Rajhrad ke koncertu KAINAR REBORN 2017 aneb Jen pár básní, písní a blues v nastudování studentů Konzervatoře Brno.

Výstava v Rajhradě se opírá o rozsáhlou literaturu o Kainarovi všech jeho mnoha umění, podob a zálib, stranou však ponechává rozsáhlou recepci Kainarova díla a odkazu; snad pro nějakou výstavu příští.