JAROMÍR ŠLOSAR

Osmatřicetiletá ostravská prozaička Nela Rywiková je zdatná vypravěčka. V detektivním románu DĚTI HNĚVU (Host, Brno 2016) si nehraje se slovy, jen její postavy většinou mluví „kratce“ a tak, jak jim na Ostravsku „narostl zobák“, ani podle jazyka bych Nelu Rywikovou nepoznal, a přitom počínaje jakýmsi prologem dokázala napsat nesmírně čtivý román. Čtenáře v něm žene stále kupředu. To, že jde o román detektivní, v tom nehraje zas tak podstatnou roli. Tu hraje jen naše zvědavost.

Příběh staví zkušeně. Jak vše začíná? – V až hororovém prostředí přítmí přístavku drážního hradla dva mladé „huliče“, kterým „nevadily pohozené blistry, stříkačky, použité kondomy, staré smrduté hadry, plesnivá matrace a láhve od alkoholu“, vyleká preparované stojící lidské tělo, vlastně jen schránka mrtvého muže. Příběh může začít. Ostravští kriminalisté se dávají do práce.

Aby vše nebylo tak jednoduché a přímočaré, autorka do detektivního románu ve zkratce vsadila životní příběh amatérského vycpavače zvířat Erika Sýkory. Narodil se za války ze smíšeného manželství Němky a Žida. To, co v rodině Stillmannových, tenkrát ještě rodině Erichově, nerozkotal nacismus, dokončila divoká poválečná léta. Noví mocní se málokdy ptali, jakým jsi byl před válkou a během ní člověkem. Byl jsi Němcem.

Teď už víme, proč hodný Erik koktá, proč je nesmělý a samotář. Nakonec zjistíme i to, proč ho až primitivní despotický otec hlavního hrdiny nemá rád. Je to sice už jiná historie, prozaičce však nahrává ke zdramatizování románu.

Mladá spisovatelka v kulisách ostravského Přívozu realisticky vykreslila bahno, v němž žijeme, a nejen v Ostravě: morálku některých zbohatlíků, podnikatelů kdoví v čem, i život mnoha sociálně slabých a nepřizpůsobivých, život nevětraných bytů se všemi pachy nepořádku i život na ulici s drogami, chlastem a prostitucí, a můžeme říct, že i život slabochů a srabů. Taková je též hlavní postava románu Pavel Klocek. „…Jako malý kluk znal jenom otcův hněv, facky, nadávky, posměch a ústrky. Pak utekl z domu a málem umřel na ulici, ale nikoho to nezajímalo. Vrátil se domů a od té doby nebyl pro svého otce, matku i sestru víc než kupka hnoje…“ Tady jsou zárodky tragédií i zločinu, tady začínáme psát detektivní příběh.

Ve svém románu Nela Rywiková coby vnímavá ostravská rodačka nemusí poučovat, stačí, když pravdivě vypoví o tom, co se kolem ní děje.