ZDENĚK HRABICA

O tom, že politika jsou pro člověka hodně kluzké parkety, o tom něco málo vím. Chceš-li zvítězit na celé čáře, znič svého odpůrce. Nebo přejdi na druhý chodník a oblékni si nové sako. To je obyčejný machiavelismus, ale může to být často i obyčejný fašismus.

Sleduji pořady České televize Retro a zaujala mne jedna část na téma „Práce“.

Komunismus, který zde nikdy nebyl, prý ji kladl lidem od rána do večera na talíř. Urousaný historik, zapšklá socioložka a kostrbatá moderátorka televizního diváka nepřesvědčivě ohlupují, jak to tehdy bylo, když nebylo. Brigády, úderníci, hrdinové socialistické práce, mičurinské kroužky, stavby mládeže, pionýrské budovatelské tábory, chléb a hry, Mládež pomáhá zemědělství v pohraničí… A to aktéři ani nepřipomínali pracovní tábory, organizovaný nástup inteligence do výroby…

Přemýšlím – nikoliv ani tolik nad tématem, ale nad tím, co by asi tito nájemní lidé dneska vůbec dělali, kdyby nedštili oheň, stálý jed nenávisti v oblasti, v níž jim v danou chvíli nehrozí vůbec žádné nebezpečí.

Obrazně – Vladimír Putin ani Vojtěch Filip na ně v roce 2017 určitě tanky nevyšlou, apologeti nového režimu si už po čtvrtstoletí mohou dovolit znovu, alespoň verbálně, opět zcela všechno. Dokonce k tomu mají zase i Ústav pro studium totalitních režimů (za Protektorátu Böhmen und Mähren měli podobní Ligu proti bolševismu a Národní souručenství s proslulým Vlasti zdar). Mají v rukách ministerstvo kultury s ministrem Danielem Hermanem (za nacistické okupace měli ministerstvo školství a lidové osvěty s uniformovaným ministrem Emanuelem Moravcem), mají Paměť národa, mají Člověka v tísni, mají Knihovnu Václava Havla (s přispěním multimilionáře Zdeňka Bakaly), mají Armádu České republiky, pod velením herce Martina Stropnického jako expediční sbor (za Protektorátu Čechy a Morava měli téměř podobné – avšak neozbrojené – vládní vojsko).

Už tolik si koryfejové stále trvajícího Havlova režimu v žádném případě a ohledu nedovolí – zejména ti, kteří zradili nejen rodnou vlast, ale především sami sebe – vůči vymodelovaným ikonám. Zejména si to nedovolí vůči Velkému Mesiášovi! To by splakali nad výdělkem. A mohli by se nanejvýše pást na zelené louce.

Proto se tak často do jednoho musí vymezovat, jako třeba poslanec z leknutí za ANO Martin Komárek: nyní zahřímal, že by si nikdy nezadal s komunisty. Kdybych byl zlý, určitě bych vyslovil slovo, kolem něhož se teď spustil povyk. Měl bych k tomu plné oprávnění – prožil jsem kus života v deníku Mladá fronta, později zcizeného a přejmenovaného na Mladou frontu DNES, kde se Martin Komárek moc snažil, a v němž jsme byli jednu dobu širokou náručí komunistů obejmuti!

Komické jsou rozmíšky, které se již dlouhodobě vedou s nynějším prezidentem České republiky Milošem Zemanem. Nepřijímám jej nekriticky. Ale vím, že si nechodí pro jadrné slovo příliš často daleko. Má na to, řekl bych odvázaně, často i právo. A ani s tou sviní, jak se vyjádřil obchvatem na adresu Bohuslava Sobotky, bych z toho shakespearovské drama nedělal.

Není jediný, kdo jiného podobným opruzením nešetří. Jsem z generace, která si nadávek českých sviní od Němců dosyta vysloužila. A na nich se i zocelila.

Před dvěma lety jsem dopsal a s pomocí mnoha vydal v nakladatelství Jiřího Švejdy poslední knihu Tváře bez retuše. Nečekal jsem od nikoho klepání po ramenou. Ale svinských řečí se i na mou adresu a vzpomenutých snesla lavina. Dovolím si z knihy ocitovat: „Nedávno, v roce 2012, mi napsal majitel nakladatelství Práh, takto předseda Svazu českých nakladatelů a knihkupců Ing. Martin Vopěnka, hned poté, kdy jsem mu svěřil k přečtení nový rukopis Pět válek Ludvíka Svobody: ‚Jedním jsem si tedy jistý, že v knize, kterou vydám, nemůže být ani slovo od Karla Sýse – té aktivní komunistické svině. Nezlobte se, ale s těmito lidmi ke stolu nesedám.‘“

Básník Sýs je básník, člověk Sýs je člověk Sýs! Je to však při všem, co již vytvořil, velký český básník. Stejně tak i on by se mohl při podobném nařčení ohánět rozpadem osobnosti autora pohany své osobnosti, jako to činí nyní předseda vlády Bohuslav Sobotka, premiér na vejminku, vůči nevybíravému prezidentovi.

Víno se pije a řeči plynou!