BOHUMILA SARNOVÁ

Byla jsem ještě hodně malá, spávala jsem v postýlce se síťovanými stahovacími postranicemi. V čele pelíšku byl vymalován roztomilý andělíček. Ani ten však nezabránil a neochránil svou malou nocležnici před horory noci. Když jsem ve tmě začala vidět obrovské hady, jak se tlačí ventilačkami oken ložnice a valí se směrem k mé postýlce, věděla maminka, že je zle. Že se z toho vyklube horečka, chřipka, angína nebo jiné zdravotní potíže.

Také jedné letošní letní noci se mi zdál obdobný sen z dávného dětství. Tentokrát se jednalo o mohutnou krajtu tygrovitou, kterou jsem si nesla, vzdor jejím obrovitým tvarům, v obyčejné igelitové tašce, ze které vystrkovala a otevírala velikou zubatou tlamu. Taška i s hadem mi občas spadla na zem, k nevoli krajty, a já hledala, koho bych s ní obdarovala. Dál sen nepokračoval, anebo jsem ho dočista zaspala již v jiné dimenzi noci.

Ale hned ráno jsem si na sen upamatovala a počala jsem ho vnímat jako varování před událostmi nastávajícího dne. Nejsem pověrčivá, leč na hady, kteří se mi ve snu zdají, ano. Den byl opět jako malovaný, na nebi ani mráčku. Jen vítr se projevoval poněkud hlasitěji a silněji než obvykle. A pak se to schumelilo.

Začínám připravovat snídani, za zcela zaběhnutého rituálu: šálky na kávu, rozpečené rohlíky, džem, máslo. Otevírám úplně novou skleněnou dózu s kávou. A v tom, jako by mi ji někdo vytrhl z ruky, padá i s plným obsahem na dlaždičky kuchyně. Káva i střepy jsou všude, zbývá jen zapracovat se smetákem a vše končí v koši. Štěstí, že mám v zásobě ještě další sklenici kávy. Na samotě se musí počítat s většími zásobami. I pro takovéto případy.

Lehce si připomenu krajtu a jdu ven z chalupy. Napřed musím vypustit ze zajetí našeho nového obyvatele, tříměsíční štěně – podle všech příznaků se jedná o parson russell teriéra, jinak směs neznámého původu. V nestřeženém okamžiku se mi pod nohama proplétá hejno slepic, které se právě chystají opustit kurník. Spleť klubka – povykující a kdákající slepice a náš malý tygr – a o zábavu skoro na hodinu máme postaráno.

Největší kohout to vzal přes branku do zahrady, odtud hnán mnou a z druhé strany tím psím prckem si to namířil do stodoly. Skončil na haldě uhlí a pak vzhůru na seník a příslušné prostory. Tam se zaklínil mezi prkna, uskladněné pletivo a plechy a ven se mu viditelně nechtělo. Za pokusů s bidlem, hrabkami a dalšími tyčemi se nám podařilo kohouta vyhnat přes seník ven. Ještě povykoval okolo plotu zahrady, ale přilákán nasypanou pšeničkou konečně vběhl do slepičího výběhu.

Jsme oba, manžel i já, zapocení, ale nálada se nám zlepšila, kohout je zase ve svém harému. Jen si pomyslím: vida, krajta! Už v poklidu letního dopoledne, venku na zápraží, krájím naše letní jablíčka pro žemlovku. Vše se daří v pohodě, pokrájené rohlíky máčím v mléce s rozšlehanými vajíčky našich slepic. Vrstvím na pekáček kolečka rohlíků, voňavých jablíček, rozinek a pro vůni přidám skořici. Zdá se mi, že moc nevoní. Nevoní vůbec, asi vyčichla, pomyslím si. Ale sypu ji na žemlovku. Pro jistotu ještě sahám mezi dózičky s kořením a objevuji úplně stejnou, tvarem i barvou obsahu a s vůní typickou pro skořici. Na jablíčka jsem hustě nasypala ostré a pikantní grilovací koření. Zachraňuji, co se dá. Vrstvu jablek vybírám a pod proudem vody ji zbavuji té kulinářské pohany. I tentokrát je situace zachráněna a žemlovka se rozvoněla z pečící trouby.

Je sezóna okurková a tak i já zavařuji a nakládám plody z naší zahrádky. Jedné ze sklenic naplněné výstavně malými okurčičkami se v páře zavařovacího hrnce moc nelíbilo. Při vyndávání z lázně mi v rukou zůstává jen víčko se střepem a okurečky, které by se tvarem i barvou jistě zalíbily komisařům Evropské unie, plavou nevázaně ve vodě hrnce.

Při výčtu mých dopoledních nezdarů je mi manželem doporučeno pro dnešní den raději nevycházet z chalupy a nic závažného nepodnikat, s ohledem na vlastní bezpečnost. Odpoledne mi to nedá a jdu uskutečňovat pár plánů v rámci zušlechťování zahrádky. Chci sejít po dvou schodech před chalupu. Noha mi zůstává trčet ve vzduchu. Pod schody si leží malá černá zmije. Prosím, žádná krajta tygrovitá. Ale i přímé setkání s tímhle malým tuzemským hádečkem by bylo krajně nepříjemné, nemyslíte? Přece platí, že sny se zdají, život si plyne a realita je prostě realita.

Co dodat na téma – sny? Nechtěla bych být ani za nic politikem. Jaképak ti mají asi sny? A sní vůbec? V jejich případech to asi spraví ne sen o krajtě tygrovité, ale o obyčejné hroší kůži, kterou jsou jistě mnozí z nich bohatě obdařeni. Jinak by přece nemohli vůbec existovat. Víte dobře všichni, jak odolný vůči okolí je takový hroší kabátek!

Z Vysočiny zdraví BOHUMILA SARNOVÁ