VÁCLAV PELCMAN
Jsou autoři, a není jich málo, kteří se vrhli na českou historii ve stylu románů, detektivních příběhů, životopisných studií, muzikálů a jistě i jinak. Některým stačí jen několik prací různých žánrů a úrovně, jiní se rozepsali tak, že je zastaví jen nějaká kosmická katastrofa. Vesměs se však jedná jen o různá využití (i zneužití) neúmorného úsilí skutečných badatelů a kompilace poznatků z různých zveřejněných podkladů. Nejnověji jsem „objevil“ dalšího seriálového autora, ale z oboru popisu skutečných dějin. Jde o PhDr. Jiřího Bílka, CSc. (*1948). Mimo jeho sérii nazvanou Hádanky naší minulosti (I.-VIII,) a asi tří desítek podobných prací, vystoupil se sérií Bílá místa české historie. Já jsem zastihl až její čtvrtou část: BÍLÁ MÍSTA ČESKÉ HISTORIE IV (Knižní klub, 2015 s podtituly 20. století - 1. část, Do vzniku Československa, Naplněný sen profesora filozofie (440 str.).
Publikace je rozdělena do pěti částí, do nichž jsou vkládána vždy nějaká vedlejší témata.
V prvé části, nazvané Než nám zabili Ferdinanda, najdeme polemiku kolem autora Slezských písní. Autor dále zpracovává hlavně osudy nechtěného následníka trůnu Rakouska-Uherska a další podstatné děje prvních let 20. století: boj o všeobecné hlasovací právo, formování českých politických stran, sokolské slety, Jubilejní výstava a hlavně již uvedený sarajevský atentát. Všechny významné události jsou dokumentovány i na fotografiích. Informace jsou dostačující a věrohodné. Texty srozumitelné a čtivě napsané.
Druhá část nazvaná Do švestek je o válce, aneb i malý knoflík může přinést velkou smůlu. Pokračuje líčením událostí po sarajevském atentátu do vypuknutí světové války a prvních let válečných. Autor řadí události chronologicky, ale, dle potřeby, se vrací zpět i k pozdějším událostem, aby objasnil různé souvislosti. Také zpestřuje historická fakta s až humornými odbočkami a poznámkami k některým událostem, i méně významným. Takovým způsobem by měly být psány i dějiny pro výuku na školách.
Za zásadní pokládám autorova stanoviska z doložených dokumentů o odvěké nenávisti Němců k Čechům a vůbec Slovanům a, v menším měřítku, i naopak. Jednotlivé události té doby mnohým utkvěly v paměti ze školy, ale zde jsou podány celistvě a srozumitelně. Vše je líčeno zajímavě a podat o tom úplnou zprávu by znamenalo vše opsat. Zde se také dostává do popředí politických událostí osoba Tomáše Masaryka s jeho zásluhami, ale i některými omyly a nejen jeho (české legie v Rusku).
Třetí část zahrnuje období počátku dvacátých let 20. století pod názvem Dvě bílé růže pro mrtvého mocnáře, aneb Země se dál převrací naruby.
Autor přivádí na scénu česko-slovenských dějin Milana Rastislava Štefánika a tehdejší situaci na bojištích v Rusku a v Evropě (Verdun, Somma) se zaměřením na snahu o organizaci vojsk s českými vojáky a dobrovolníky. Zajímavě jsou líčeny diplomatické aktivity Tomáše Masaryka a Edvarda Beneše s využitím známostí a schopností M. R. Štefánika. Také zmiňuje všeobecně méně známé události kolem vstupu USA do války (odhalení podvratné činnosti Němců ve Spojených státech, které pomohl odhalit Čech Emanuel V. Voska).
Další část, pod názvem Čačtí hrdinové od Zborova (aneb Čechy plné bídy a velezrádců), líčí další válečné a politické události k výstřelu z Aurory a dále. To jsou klíčové události a jejich líčení bývalo v minulosti měněno podle současné politické situace. Autor si počíná co nejméně jednostranně, ale velmi věrohodně. Tato líčení by měla proniknout do širšího povědomí. Zde je jádro událostí, které nejvíce ovlivnily další osudy národa a uspořádání státu a vůbec celé Evropy. Vynikající organizace a bojová síla tvořící se československé armády byla všeobecně vysoce ceněna. Také zde čtenář najde „oddechová“ témata (manželka nového císaře Karla I., habsburský dvůr). A ani situace v zázemí neuniká autorově pozornosti (bída a občanská neposlušnost).
V posledním oddíle, Konec je vždy současně začátkem, aneb Naplněný sen profesora filozofie, uzavírá průběh líčení, hlavně období nazvané První světová válka, průběh posledních bitev v Itálii, Francii, Rusku a bojů u jednacích stolů po celém světě. Nedá se tvrdit, že by zde chybělo něco významného z tohoto historického období.
Autor uvádí, jak by to u popisu takových dějů mělo vždy být, více než stovku hlavních pramenů. Zřetelně je vidět, že čerpá z pramenů tzv. totality jen zcela výjimečně. Kniha obsahuje samozřejmě rejstříky.
Přestože bych chtěl s některými úseky textu polemizovat, neučiním tak, protože je třeba brát historické události tak, jak se odehrály. Dnes by jistě i tehdejší aktéři udělali mnohé jinak. Je zajímavé např. i to, že se legie hlásily k Žižkovi a jiným kladným vzorům našich dějin, ale jednaly ideologicky úplně naopak (to je otázka jejich vůdců). Neodpustím si však osobní poznámku. Nyní si méně vážím T. G. Masaryka, ale více než dříve J. Haška (proto, že vystoupil z české armády organizované v Rusku).
P. S. Ještě k bílým místům. Ta se nedají odstranit, pokud pro jejich zaplnění chybí doložené údaje. Z tohoto období se mnoho nového neobjevilo. Jestli lze zařadit autora trvale mezi bílé vrány (osoby, které líčí jakékoliv události pravdivě), to se ukáže, až se v této své sérii dostane blíže k současnosti. Kéž by tomu tak bylo!