VÁCLAV HONS

Znovínský achát

a)

slovu slovo slova

k domovu

i bez domova

snad poslední

stříbrný vítr

na slibech

zvědaví svědci

ber co ber

ty loňské předčí

na sluneční straně

nad korbou hroznů

krouží káně

i ona

z vysoké stráně

b)

jejím listnatým

pohledem jsem až

do souhlásek

milostně zraněn

ztišený

přerývaný souhlas

i v samohláskách

cokoliv mohlas

byl to mezičas

z viny do vinice

ještěrka zelená

našla tvůj klíček

tvou dávnou něhu

v horském sněhu

studnice sloves

v znojemském

poledním podzemí

náhlé stmívání

neznámé dlaně

polibkem ocení

c)

tak byl to i čas

holých vět

které umí

tvé tělo nazpaměť

ta vyňatá slova

z žebra adamova

zelená ještěrko

láska je daleko

tak blízko

za řekou

bečva protéká ti

mezi prsty

vrstvy dějin vrství

klobouček sokolí

zapomenutý

v dívčím údolí

dětské ťuky

ťuky na hlavu

hrajem o babu

d)

všichni se mohou

jít schovat

do posledního slova

hrozen je na vále

sladkého

očekávání

lolitky táni

v podzimu tušíš

už jarní tání

tak tedy

kdo ji má

znovu to opakuj

je tu i ach

co má po ptákách

královské znojmo

přesto

dám si dvojitou

i třikrát dvojmo

e)

na zdi osamělé

iniciály dojmou

pod jejím dotykem

tak láskyplný

pozdní sběr

mladičkých

utajených

hvězdných sfér

čísi trojka projíždí

mrazením

na hýždích

něhou na klíček

jsem opět obklíčen

miláčku

budu štípat

tvé znovínské lístky

v říjnovém vláčku

pravěkou

totemovou značku

stanu se

mašinfírou

budeš mou

ztracenou lyrou

f)

had z ráje

stále

v jablku zraje

znovu si proberem

slíbenou tokátu

/snad toká tu/

starého bacha

konečně horečně

najdu

tvůj do vesmíru

zářící achát