ALEŠ GROF

Laudatio na Jožo Ráže

Keby bolo niečo čo sa ti dá sniesť okrem neba nado mnou a miliónov hviezd
tak by som to zniesol vždy znova a rád k tvojim nohám dobré věci ako vodopád.

 

Dobrý den vážení přítomní, dobrý den dámy a pánové!

Je pro mne velikou ctí pronést laudatio na oslavu pana Jožo Ráže.

Začnu jedním z jeho výroků. V jednom z rozhovorů o sobě říká větu, která jej plně charakterizuje, říká o sobě:

Strach a peníze jsem nikdy neměl.“

Myslím si, že to velmi přesně vystihuje podstatu jeho osobnosti.

Také jsem se soustředil na dokreslující výroky jeho nejbližších spolupracovníků, kteří o něm říkají :

Je to neuvěřitelně skromný a přitom panovačný člověk.“

Jeho bipolarita je extrémní.“

V soukromí je velmi úslužný ale přitom je schopen kouřit cigáro s premiérem Mečiarem před televizní kamerou.“

Kdyby Slovensko chtělo být diktaturou, pak by pan Jožo Ráž byl nejlepším diktátorem!“

Podotýkám, že autenticitu těchto výroků jsem schopen kdykoliv doložit.

Já bych se chtěl krátce zamyslet nad tím: je správné, že je pan Jožo Ráž popisován jako kontroverzní osoba?

Myslím si, že to správné není. Všechny jeho činy mají jednu společnou linku, kterou je velmi silná potřeba žít život naplno a každý, opravdu každý děj a pocit hluboce a poctivě prožívat.

A to Jožo Ráž umí – můžete to sledovat v různých situacích – ať třeba otevírá dveře krásné ženě, nebo si povídá s premiérem, když zpívá na pódiu, řídí firmu, závodí v autě, prohání motorku… vše co dělá, tak poctivě a naplno.

Málokdo z nás to takto umí. Málokdo z nás je schopen si uzpůsobit život tak, aby se nezdržoval zbytečnostmi, aby se ihned a dobře rozhodl.

A právě tím se špičkoví umělci, takoví jako Jožo Ráž, odlišují od nás ostatních.

Ale nemyslete si, oni to také nemají jednoduché – většinou mají tyto schopnosti vrozené, většinou moc nepřemýšlejí:–), žijí a rozhodují se instinktivně a impulsivně, ale oproti nám velmi hluboce a s chutí prožívají každou vteřinu svého života, což je pro mnoho lidí nepochopitelné, někdy i nestravitelné.

Proto o nich ostatní lidé často říkají, že jsou plni protikladů, ale to je nepochopení. Tito lidé nejsou plni protikladů, oni sami jsou protiklady – protiklady každodenní šedi, protiklady všednosti, lumpárně, stereotypu, protiklady marnosti – jejich velmi silná potřeba žít svůj život čistě a naplno je pro nás všechny příkladem, příkladem, jak nenechat marně uplynout svůj život.

Zpěv Jožo Ráže probouzí mrtvé k životu a on sám je toho názorným příkladem.

V roce 1999 po vážné nehodě, když ležel dva měsíce v nemocnici na bratislavských Kramároch, jistě s velmi pěknými sestřičkami z Kramárov… – no vidíte – ani tady si nedal pokoj, v klinické smrti dostával od svých strážných andělů na uši sluchátka a pouštěli mu nahrávky jeho písní, aby se vrátil k životu.

Podařilo se.

Ale jemu samotný návrat ze záhrobí na svět nestačil, jemu nestačilo ani to, že jeho kapela je nejúspěšnější kapelou Československa všech dob.

Jožo se stal sbormistrem největšího pěveckého smíšeného sboru světa.

Možná se ptáte, jak se to stalo? Sedmdesát tisíc diváků v roce 2003 na pražské Letné zpívalo spolu s ním celý večer jeho písně, všichni znali nazpaměť texty i melodie, které nám všem celý život znějí v duši a přinášejí nám dobrou náladu.

A to nikdo neví, kolik lidí si jeho písničky prozpěvuje každý den. Podle mne miliony.

Buďme rádi, že se Jožo Ráž narodil v Československu, jak sám říká. Asi se opravdu nebojí, protože zpívat slovensky, byť je to pro nás Čechy velmi libozvučné, je i určitá podnikatelská odvaha, i když dnes mnohem větší než v roce 1968, kdy byla založena skupina Elán.

Jsme malé země, počet českých a slovenských fanoušků je velmi limitovaný a přesto Jožo Ráž získal naprosto neuvěřitelných 25 platinových desek. To je snad největší počet získaných platinových desek pro hudební skupinu na celém světě vůbec.

Kdyby se Jožo narodil třeba v Americe, mělo by to několik dopadů.

Určitě by tu dnes s námi nestál, což by byla veliká škoda. Jestli by se Američan Ráž nebál, to nevím, ale vím zcela jistě, že peníze by dnes určitě měl, protože pokud by v Americe získal 25 platinových desek, musel by prodat více než 25 milionů hudebních nosičů a za to by dostal spoustu peněz. My jsme velmi rádi, že se tak nestalo, i když chápeme, že jeho peněženku to může mrzet.

Koncerty Elánu se v Čechách vyprodají rychleji než koncerty Roling Stones. To je jasný důkaz, že Jožo Ráž je nám lidsky blízký, že byť superstar, je Jožo Ráž především člověk, který má dar zpěvu přímo od boha.

Končím toto laudatio výrokem Mistra Ráže. Řeknu jej česky, abych svojí slovenštinou neurazil:

Umím jen zpívat a šoférovat, jsem motorkář endurák a když držíš mezi svýma nohama 145 koní, pocítíš, byť klamný, pocit svobody, a po chvíli ti je dovoleno zapomenout, že máš nějaké problémy.“

A chtěl bych tento výrok doplnit, že: „stejně tak jako jemu 145 koní mezi nohama, tak nám jeho písně dlouhou dobu dovolují zapomenout na naše problémy.“

Skládám vám tímto hold, pane Jožo Ráži, a také skládám hold vašim strážných andělům, kteří se museli neuvěřitelně nadřít, abyste zůstal naživu a mohl tvořit.

Váš hlas nám desítky let přináší dobrou náladu. Jsme moc rádi, že jste se narodil v Československu a že jste tvořil pro naše občany, kteří jsou vám za vaše celoživotní dílo náležitě vděčni.

Děkuji za pozornost.