aneb Co je možné na samém dně české žurnalistiky napsat a ještě natáhnout dlaň pro honorář

IVO HAVLÍK

V LUKu č. 43 jsme otiskli článek Karla Sýse Ohnivák od Třince. Nyní jsme navíc dostali ohlas tak říkajíc z odborných kruhů.

Týdeník ROZHLAS se v letošním 35. vydání vrátil k 43 let staré historii požáru Veletržního paláce v Praze nepravdami, výmysly, urážkami a pomluvami hasičů.

Redakce text zařadila do rubriky REFLEXE pod titulkem Horké léto a požár v Gutech.

U příležitosti srpnového požáru dřevěného kostela u Třince blábol sepsal publicista Ondřej Vaculík. Když v Praze 14. srpna 1974 hořel Veletržní palác, bylo mu dvacet let, údajně se díval z okna bytu v blízkém sousedství a považuje se za přímého a povzneseného (!) účastníka.

Směle tvrdím, že (požár) byl založen úmyslně, a pokud snad ne, pak hasičský zákrok byl řízen tak, aby Veletržní palác vyhořel, když už taková možnost byla,“ napsal.

Popisuje, co viděl, spíše ovšem ve snu, než ve skutečnosti: „Oheň vypukl v jedné kanceláři už odpoledne a poměrně včas přijeli hasiči, kteří však v cisterně neměli vodu. Odjeli a po půlhodině přijeli jiní, kteří už vodu měli, ale neměli žebříky či hadice, takže také nehasili, a tak dále. Jako by se čekalo, až požár zachvátí celou budovu, k čemuž po setmění pak vskutku došlo“.

 

PRVNÍ LEŽ:

Noc není odpoledne

Vaculík tvrdí, že hasiče u Veletržního paláce viděl hasit nehasit už odpoledne! Ve skutečnosti hasiči zbrojnice v Holešovicích telefonické hlášení, že hoří, obdrželi v 21:33 hodin.

Zásah byl ztížen i tou okolností, že objekt byl stále pod napětím, vnitřní rozvod plynu byl pod plným tlakem a již docházelo k výbuchům a k severní části objektu nebyl přístup, protože ve Veletržní ulici byl několik metrů široký a hluboký výkop.

Navíc šíření požáru v době od 22:15 do 23:15 hodin nabylo takových parametrů, že splňovaly kritérium požární bouře,“ uvádí chronologie zásahu.

 

DRUHÁ LEŽ:

Cisterna bez vody

Plná, tím méně prázdná, cisterna k hořícímu paláci nepřijela. K hašení se brala voda z hydrantové sítě a čerpala z Vltavy.

Vniknout do vnitřních prostor nebylo možné bez ohrožení životů hasičů a tak bylo rozhodnuto o dodávce vody dálkovým vedením z Vltavy a nasazení vodního děla s výkonem 5000 litrů vody za minutu. K tomu bylo zřízeno čerpací stanoviště umístěním požární lodi u Švermova mostu a natažením dálkového vedení k paláci. Za deset minut spásné dodávky vody přejel dopravní vedení neukázněný řidič kamionu, vedení popraskalo a muselo být vyměněno. Situace se opakovala v půl třetí ráno, kdy hadicové vedení prasklo samo, ale výměna dílu trvala jen 10 minut,“ uvádí ppl. Ing. Václav Hladík podle historického materiálu kpt. Ing. Karla Mulenka.

 

TŘETÍ LEŽ:

Hasiči čekali (!), až požár zachvátí celou budovu

Jakmile Holešovice dorazily na místo a hasiči vystoupili ve 4. patře z výtahu – bylo jasné, že je zle! Kouř je hnal zpět a plameny byly snad všude. Plocha požáru už byla nejméně 400 m čtverečních a plameny se nekontrolovaně šířily jednak otevřenými dveřmi po schodišťové chodbě vzhůru, po kobercích a jednak po hobrových stěnách kanceláří do stran.

Než dojely další posily – první byla z Centrály a další přijela ve 21:56 hodin z Libně – bojovali první hasiči s padajícími částmi zavěšených podhledů a se vzrůstajícím teplem požáru. S posilovou jednotkou přijel vyšetřovatel příčin požárů a technik-fotograf, který vnikl do Malé dvorany a podařilo se mu na snímky zachytit plameny šlehající z prohořelé stěny archivu ve 4. patře jednak vzhůru, ale také kusy hořící hobry a dřevotřísky padající dolů, mezi vystavené (také hořlavé) panely.

Posilové družstvo z Centrály mělo za úkol jednak zamezit šíření požáru z přízemí Malé dvorany a – hlavně – podílet se na již probíhající evakuaci kina Veletrhy, kde bylo asi 600 diváků. Holešovice byly nuceny ustoupit dolů do 3. patra a byly vystřídány Dejvicemi, protože už jim stejně docházel kyslík v dýchacích přístrojích,“ píše vyšetřovatel Václav Hladík.

Ve 22 hodin bylo zřejmé, že situace je vážná, protože se požár díky špatné stavební dispozici chodeb šířil nekontrolovaně po objektu. Kritická byla i situace pro šest lidí na střeše, které se podařilo zachránit až po další půl hodině. K požáru byl přivolán velitel Požárního útvaru hl. m. Prahy a bylo rozhodnuto o nasazení veškerých sil a prostředků, které jsou k dispozici (kromě profesionálů se dostavovaly také jednotky dobrovolných hasičů a vojenské posádky s hasičskou technikou).

Teprve ve čtyři hodiny ráno mohli hasiči proniknout do budovy a likvidovat jednotlivá ohniska požáru.

 

ČTVRTÁ LEŽ:

Požár byl založen úmyslně

Kromě štábu hašení byl ustaven i další štáb, jehož úkolem bylo šetření příčiny požáru. V odborném požárním hodnocení, které pro orgány Veřejné bezpečnosti zpracovalo oddělení zjišťování příčin požárů tehdejší MIPO NVP, se konstatuje, že byly vyloučeny pracovní verze vlivu elektrické instalace nebo úmyslného zapálení a naopak byla potvrzena verze samovznícení fermeže.

Tento jev byl dán do souvislosti se svědeckým ohniskem požáru, které bylo pozorováno strážnou, podnikovým elektrikářem a potvrzeno i hasičskou fotodokumentací a to v místnosti, která byla propůjčena lakýrníkům. Ti v ten kritický den tam uložili mimo jiné chumáče čistící bavlny potřísněné fermeží, kterou používali celý den při lakýrnických pracích.

Kdyby tento odpad uložili do plechové nádoby tak, jak jim ukládala platná technická norma, nemuselo k požáru vůbec dojít a nemusela by vzniknout historicky nejvyšší škoda, která požárem v Praze vznikla – 224 milionů Kč,“ zdůrazňuje ppl. Ing. Václav Hladík, opět s oporou o historický materiál kpt. Ing. Karla Mulenky.

 

Mocná podívaná a očistné pocity

Není prolhaný Vaculík nakonec pyromanem? Zdá se, že trpí nepřirozenou, až chorobnou zálibou v ohni. Ohněm je přímo fascinován. Diagnoza F63.1 za pyromanii považuje patologický zájem o oheň, kdy člověk při pozorování hoření cítí značnou tenzi a je vzrušen, někteří jedinci i pohlavně.

Vaculík se nám k fascinaci ohněm přiznává: „Byla to mocná podívaná: zkázonosnými plameny jsme byli jednak otřeseni, ale také, píšu to nerad, nějak povzneseni, rozjitřeni a u vytržení, kdy se v mysli začnou rojit nezvyklé, i docela nepřijatelné myšlenky a očistné pocity“.

 

Publicista, kostelník, místostarosta

K odpovědnosti za zničující požár Veletržního paláce nebyly nikdy dohnány odpovědné osoby podniků zahraničního obchodu, které ve Veletržním paláci na požární bezpečnost nedbaly a četná varování hasičů-preventistů házely do koše.

Podle Murphyho zákonů potrestáni byli pracovníci požární ochrany, včetně náčelníka hlavní správy a velitele pražských hasičů.

Profesionální a dobrovolní hasiči nasadili všechny své síly a bez ohledu na obrovské riziko ohrožení svých životů a svého zdraví svedli dramatický a vyčerpávající zápas s největším požárem 20. století v hlavním městě Praze. Vždyť střídání hasičů, ač byli velmi unaveni, nebylo povoleno a požár se podařilo uhasit po více než pěti dnech – 20. srpna 1974 v 7 hodin ráno.

Přesto ještě po 43 letech Vaculík „směle tvrdí“, že „hasičský zákrok byl řízen tak, aby Veletržní palác vyhořel, když už taková možnost byla“. Sic! Ale že se to nepovedlo!

Jedinou obětí požáru byl velitel první zasahující jednotky. Vzal si život, protože neunesl podobně skandalizující výroky a své domnělé profesní selhání.

Ondřej Vaculík je placeným místostarostou města Hořovice (okres Beroun). Přivydělává si jako kostelník v nedalekém Mrtníku a psaním.

Jaký honorář synovi spisovatele Ludvíka Vaculíka Týdeník ROZHLAS vysázel? Tučný nebo hladový?