VLADIMÍR STIBOR

Navrhuji všechny cukrárny a kavárny přejmenovat. Jejich názvy, dejme si upřímně ruku na srdce, jsou zcela jistě zastaralé a archaismus z nich doslova čiší. Cožpak v cukrárnách se podává jen cukr? A v kavárnách jen turek, překapávaná káva, nebo v lepším případě trochu noblesního lógru?

V podobných zařízeních by měl host ukojit nejenom své mlsné chutě, ale zároveň by měl přijít na vznešenější myšlenky a vypulírovat svou auru, a nejenom přibírat na váze, když se neohroženě pustí do neodolatelných laskonek, kremrolí či indiánků s růžovou náplní. Poté cukr v krevním řečišti dělá hotovou rutyku. Nemocným cukrářům, jak mi důvěrně sdělila jedna diplomovaná dietní sestra z místního špitálu, prý vstávají hrůzou vlasy na hlavě a někdy jim i vypadávají.

Ale abychom nechodili dlouho kolem horké kaše. To je vlastně dobrý nápad… Proč by se tam pohádka mládí nemohla servírovat na nejlepším míšeňském porcelánu? Určitě by přišla k chuti fajnšmekrům, již si to namířili do malého krcálku s předzahrádkou rovnou od Trimalchiona, kde právě na hostině starého Římana vyváděli nejrůznější alotria.

Majitel nově vznikajících provozoven by nemohl být jen tak někdo. Měl by to být tak napůl bohém, rovněž i šikovný míchač nápojů a číšník v nažehlené košili, prostě restauratér každým coulem.

Tradiční nabídku bych doporučil doplnit o rajskou hudbu, o zpěv cikád a mořských nymf, jimž odolá málokdo. Zákusky by měly chuť zákuskovitější, šlehačka šlehačkovitější s třásněmi vodní mlhy, jak někdy tušíme nad řekou. Na stěnách by decentně visely akvarely slavných návštěvníků, co se prokousali až na samotný práh rozkoší. Tehdy se chuťové pohárky tetelí nesmírnou blažeností, předou a vrní si, jako když kocouři po třídenních záletech se vrací domů a vylízávají poctivě všechnu smetanu.

Na to nejdůležitější bych málem zapomněl: Nad vchodem by visel nápis vyvedený v ještě neokoukaných barvách: Slastičárna. Na okamžik bych zaváhal, slastně přivřel oči. Až by mi přestaly téct sliny, vešel bych.

Kdyby ve vaší ulici otevřeli také nějakou, dejte mi laskavě vědět. Slastičáren není nikdy dost, alespoň ne v současném světě nejrůznějších lákadel.