KAREL SÝS
Na sklonku roku 2017 věnovalo brněnské nakladatelství JOTA čtenářům takříkajíc pod stromeček knihu Davida J. Kenta TESLA, génius, který zkrotil elektřinu.
Knihu v prazvláštní, nádherné grafické úpravě, imitující atmosféru konce 19. a počátku 20. století, kdy každý rok, a snad každý měsíc či den přinesl senzační vynález, který se neslučoval s civilizací petrolejových lamp a koňských drožek. Hybatelem už nebyla jen pára, ale především elektřina, dobrý sluha a jen tu a tam zlý pán. A to je ještě sporné, zda první popravu na elektrickém křesle 6. srpna 1889 lze považovat za zlé znamení. Nejenže byl William Kemmler, nešťastný vrah nevěrné manželky, zbaven života snad poněkud humánnějším způsobem než potupným provazem, ale bylo prosazeno užívání střídavého proudu. Edison totiž přísahal na proud stejnosměrný; a nejen přísahal, on do něj vrazil celé jmění, zatímco budoucnost už patřila Teslovu proudu střídavému. Inu, tak už to bývá, jedna doktrína druhou střídá!
Není možné přecenit grafickou podobu knihy. Evokuje průkopnickou dobu, jak ji dávný český čtenář mohl zažít a prožít díky xylografům a ocelorytcům časopisu Věda a práce nakladatele Šimáčka nebo Vilímkovy technické encyklopedie Světem práce a vynálezů, či dnes velevzácných publikací o Jubilejní výstavě 1891 v pražské Stromovce, potažmo ilustracím jejich korunního dědice Kamila Lhotáka.
Kniha je rovněž dokumentem zřejmě žel věčného zápasu mezi radostí z objevování a obchodnickou dravostí, s níž se parazité bez skrupulí vrhají na práci méně zištných mozků.
Dobrodinec lidstva na sklonku života obývá dva hotelové pokoje, zatímco se miliony sypou do cizích kapes.
Tuhle knihu musíte mít! Musí ji mít po ruce romantici, ale také vydřiduši. Ale hlavně romantici a snílkové. A k nim počítám i milovníky fantastických teorií! Tyto teorie bývají suchoprdy nazývány „konspiračními“ se záměrem zesměšnit nebo aspoň zbavit důvěryhodnosti nehodící se fakta.
Nikola Tesla se přirozeně stal zajímavou osobností i pro „konspirační“ historiky. Ihned po jeho smrti 7. ledna 1943, uprostřed války, vtrhla do dvoupokojového apartmá v hotelu New Yorker FBI a zabavila veškerý zde umístěný inventář. Komando údajně hledalo tajné vynálezy, které by umožnily urychlit vítězství ve válce, případně i předstihnout nepřítele. Nalezených dokumentů byl plný sejf i četné bedny.
Nikola Tesla sám, ať bezděčně či úmyslně, roznítil fantazii současníků. Sliboval komunikaci s Marťany, paprsky smrti tvořené „proudem hmoty pohybující se velikou rychlostí a schopné zničit 10 000 letadel na vzdálenost 250 mil“, tedy jakéhosi předchůdce laseru. Tesla nazýval tento svazek energie „mírovým paprskem“, který vytvoří „neprostupné a neviditelné stěny“, jež znemožní každou válku a zaručí věčný mír.
Jeník v Prodané nevěstě zpívá „jak možná věřit…“. Teslovi současníci i pozdější generace zpívají spíše „jak možná nevěřit“ géniovi, který přece dal lidstvu bezpočet vynálezů: rotační magnetické pole, ucelený systém využití střídavého proudu, asynchronní motor, rotační motor, Teslův transformátor, bezdrátovou telegrafii – tedy rádio před Popovem i Marconim, bezlopatkovou turbinu, dálkové ovládání zbraní, letadlo s vertikálním startem, neonové světlo, bezdrátové osvětlení, princip radaru, paprsky X několik let před Röntgenem… Géniovi, který zapřáhl do sítě Niagarské vodopády a plánoval přenos energie bez drátu, čímž vyděsil mafii majitelů dolů na měď, elektráren a přifařených podniků, který odsunul Edisona na vedlejší kolej, který si bez obav čte Goethova Fausta uprostřed uměle vyvolané elektrické bouře, který dovede rozmlouvat s Venušany a Marťany (k pionýrskému mezihvězdnému styku údajně došlo v roce 1896, kdy se narodila moje babička), pokud dokonce není jedním z nich… Jak nevěřit veleknězi elektřiny, který denně sloužil mši u oltáře vědy, že dokáže sestřelit eskadru mířící s nekalými úmysly na New York…
Americká vláda zabavení Teslova majetku odůvodnila obavami, aby se tajemné vynálezy nedostaly do spárů Osy.
Teslův synovec Sava Kosanovič údajně strýce přemluvil, aby poslal výzvu maršálu Titovi ke sjednocení Srbů a Chorvatů. Takřka všemocný šéf FBI J. E. Hoover vedl na Teslu objemný spis. Obával se, že naturalizovaný Američan, narozený v Chorvatsku, nicméně srdcem Srb ukrývá funkční model paprskometu smrti v hotelovém pokoji. A jeden nikdy neví, na kterou stranu ho srdce potáhne…
Předběhněme události: na nátlak Jugoslávie byly nakonec veškeré dokumenty vráceny do staré vlasti a nacházejí se dnes v Teslově bělehradském muzeu. Ovšem má se to jako se štěchovickým archivem: neví se, co američtí agenti z dokumentů vyzobali.
Podle divočejších teorií se o Teslu zajímali nacisté. Poslali na něj své eso – esesáka Otto Skorzenyho. Když dokázal vyfouknout Italům internovaného Mussoliniho, aby nezmákl potrhlého vědátora! Zestárlý Skorzeny prý poté žil v USA pod ochranou CIA jako tesař. Zde se setkal s informátorem na sklonku 90. let 20. století, ač měl být již nejméně dvacet let pod drnem. Informátorovi předal příslušnou dokumentaci „v krabici od bot s více než stovkou fotografií“. Skorzeny měl přijet do New Yorku a Nikolu Teslu udusit. Předtím ovšem spolu s Reinhardem Gehlenem z vědce vylákali recept na paprsky smrti. Lup předali Adolfu Hitlerovi, který přežil svou smrt v berlínském bunkru a ještě v roce 1997 rančeřil ve státě Montana.
Důkaz? Mrtvý Tesla byl v hotelovém pokoji nalezen v slavnostním černém obleku s rukama složenýma na prsou. Prý…
Důkazem existence všemocných paprsků je i tajné zařízení HAARP na Aljašce, kteréžto vzbuzuje zemětřesení, tornáda a jiné zdánlivě přírodní katastrofy. A je přirozeně založeno na Teslových objevech.
Podle jiných zdrojů se Teslových paprsků zmocnili – kdo jiný – Rusové. Mohou tak nejen ovlivnit americké volby, ale i strašit protivníky totálním vypaprskováním.
Teslova jasnozřivost neznala mezí. Manželce svého přítele Katharine Johnsonové tvrdil: „Ta chvíle teprve přijde, kdy pomocí kapesního přístroje a drátu zapíchnutého v zemi budete schopna z domu, na libovolnou vzdálenost komunikovat s přáteli vybavenými podobně naladěným zařízením.“
Vítězslav Nezval svou velebásní zvěčnil Edisona. Snad se najde básník, který i jeho rivala Teslu uvede do síně básnické slávy.
Právě ve chvíli, kdy Nikola o půlnoci z 9. na 10. července 1856 přišel na svět, zuřila nad vesnicí Smiljan bouřka. Porodní bába řekla matce: „Tvůj novorozený synek je dítětem bouře.“ Matka odpověděla: „Ne, je dítětem blesku.“
Tesla, „dítě blesku“, přišel na svůj epochální objev – princip střídavého magnetického pole – na procházce Budapeští při západu slunce, který mu připomněl verše z Goethova Fausta o zápasu hmoty s duchem. Recitoval je nahlas. „Jak jsem vyslovoval tato podnětná slova, napadla mne ona myšlenka jako blesk z čistého nebe a v tentýž okamžik vyšla pravda najevo. Po nějakou chvíli jsem se oddával toliko čiré radosti, představuje si různé přístroje a vymýšleje nové formy. Byl to stav naprostého štěstí, jaký jsem v životě nikdy předtím ani později nepoznal. Myšlenky přicházely v nepřetržitém proudu a jedinou potíž skýtalo je všechny udržet.“
Jestli to není popis básnické inspirace, ať jsem papež!
P. S.
V knize není zmíněna „česká spojka“ (byť se na str. 123 mihne jednou reklamní ilustrací) – národní podnik Tesla. Je však možné, že v důsledku zániku této firmy se s Neoprotektorátem Čechy a Morava už vážně nepočítá.