MICHAL ČERNÍK

Corpus delicti

Na jídelní stůl v kuchyni odložíš své ruce

Kdo je stiskne svýma rukama?

Na každém předmětu zde zanecháváš otisky prstů

Kdo ti je sejme a potvrdí tě?

Podlahu pečetíš svými kroky

Kdo půjde po tvé stopě a najde tě?

Beze spěchu hněteš svá slova

Kdo si je vezeme do svých úst a promluví?

Vichřice

Vichřice nám na zahradě vyvrátila smrky

Ale ta křehká slova mých veršů

která ve mně vzklíčila a vyrostla

zůstala vzpřímená

Vichřici se nepodařilo

ohnout je

zlomit

vyvrátit z kořenů

Zvěstování dne

Za svítání mne probudilo kokrhání kohouta

Vzápětí se přidali další

Pootevřeným oknem pronikalo jejich halasné zvěstování

že den nastolil svůj odvěký řád

a svět živých ho musí přijmout

Blaženě jsem se zachumlal do peřin

a znovu spal jako by svět

opravdu přijal pokojnou vůli Stvořitele

Poděkování

Každé ráno načínáš zbytek života

A kdo ti poděkuje za včerejšek

jemuž jsi dával víc než z něho bral?

A kdo ti poděkuje za plody

které jsi nechával dozrát v dlani?

A kdo ti poděkuje za cestu

která se zrodila z tvých stop?

A komu poděkuješ ty?

Návrat z dovolené

Co je nového

ptá se žena do telefonu své staré tety

Bohudíky nic říká teta

v mém věku jsou nová už jen úmrtí

A já si zatím v novinách lačně pročítám zprávy

které zteřely a nevidím

že nám v květináči po letech rozkvetl ibišek -

malá krása neušpiněná vezdejším světem

Puškinova busta

Při úklidu na půdě jsem objevil

Puškinovu sádrovou bustu pokálenou od ptáků

Osprchoval jsem ji ve vaně tak láskyplně

jako bych myl hlavu dítěte

I na naše hlavy se slétli vrabci

z nichž každý rád by orlem

a jsou jen hašteřivým hejnem

které všechno pokálí hovny slov

Ingoty

Tenkrát mne smrt minula

když se v kladenské huti z granitu

utrhly žhavé ingoty

a sesypaly se kousínek od mé hlavy

V azbestovém obleku a s chráničem na tváři

dál jsem razítkoval žhavé železo

a čůrečky potu na zádech mne přišívaly k životu

v němž není místo pro plevel

Setkání s jasnovidcem

Před lety v kavárně pražského hotelu Jalta

slavný francouzský jasnovidec Julien de Caravel

mi předpovídal budoucnost splněných přání

Jeho věštba se nenaplnila

Vůle reality byla silnější

a někdy mne zmuchlala jako papír a odhodila

Navzdory tomu se snažím uchovat si víru v sebe

a nestat se pouhou loutkou

Neústupně

Díváš se jak se vlny zuřivě tříští o skálu

jak se poraženy vracejí zkrotle a pomalu

a jak skála dál čelí útokům moře

Nic z toho zde není o pokoře