JIŘÍ KNOPP

Železo se má kout, dokud je žhavé. Proutek ohýbat, pokud je pružný, a možná bychom mohli říci, že starého psa novým kouskům nenaučíš.

Zorganizovat demonstraci dvanáctiletých školáků za svobodu, demokracii, dodržování ústavy, ale hlavně proti prezidentovi Zemanovi a premiérovi Babišovi byla jistě odvaha, ale nic nového pod sluncem v naší republice.

Jedné takové demonstrace jsem se účastnil i já, když mi bylo třináct let. Byl rok 1948, konal se XI. Všesokolský slet na Strahově a Klement Gottwald byl pár týdnů prezidentem. My žáci jsme cvičili v bílých tričkách, červených trenýrkách a teniskách. Když jsme nastupovali na stadion, naši cvičitelé běhali mezi našimi řadami a doslova zběsile křičeli: „Volejte, ať žije prezident Beneš!“

Připadalo mi to nepatřičné a vůbec jsem ani nevěděl, proč mám volat „ať žije prezident Beneš“, když prezidentem byl Klement Gottwald. O politickém boji jsem nevěděl nic, teprve později jsem slyšel, jak představitelé Sokola organizovali další akce v průvodu Prahou a jak volali na sokoly, aby se před tribunou dívali na druhou stranu a nemávali představitelům vlády.

Takže nic nového pod sluncem. Využít nebo zneužít lze kdeco a kdekoho.

Pánové kavárenští povaleči! Zaslechl jsem nedávno docela patřičné heslo: „Páni z kaváren do polí a továren!“ Ale asi by se takové heslo naším komunistobijcům nelíbilo. Takové heslo je zřejmě nedemokratické.

My, staří, kteří hodně pamatujeme, a víme, jak to všechno bylo, se opít rohlíkem nedáme. My jsme ta pravá paměť národa.