VOJTĚCH VRBÍK
Kouzlo básně
tkví mimo jiné v tom
že nepoznáš
kdo ji napsal
můžu být sousedem z patra,
matrikářem potvrzující tvé narození,
sedmou slzou nad poslední láskou,
pantem záchodového prkýnka
na kterém tak civilizovaně sedáváš,
designem lžíce pomalu sunoucí se k hořčici,
kamarádkou, co s tebou hrála osmiručku na klavír
v hudebce i když si to nepamatuješ,
bouchnutím dveří, když se vracíš do hospody
stávám se čímkoli čím ti
následující písmena znějí v hlavě
ale ve skutečnosti jsem tvoje matka