RADOVAN RYBÁK

Zlehka a takřka na jeden zátah je možné zvládnout téměř 300 stran čtivé knihy s všeříkajícím názvem MŮJ BRATR CHE, který o svém dokonale známém bratrovi, levicovém revolucionáři jménem Ernesto Che Guevara, napsal Juan Martin Guevara, společně s francouzskou novinářkou Armelle Vincent. (Vydalo nakladatelství Epocha, Praha 2017.)Přiznám se, že není snadné psát poznámku právě o Che z jakéhosi novinářského drilu, lépe se to podaří, když zasednu k počítači ihned a vzápětí po přečtení zmíněné knížky, což nyní a rád provádím. Jen tak je možné převést do těch správných slov onu vášnivost, zaujetí a opravdovost Che Guevarova boje za levicové hodnoty, tedy ingredience, které například v tom současném kotli politického guláše, který se dle mnohých záměrně právě z té levé strany jaksi „zapomněl“ okořenit, jednoduše chybí.

A dělá se to se zručností kapitalistického pleticháře, který zápal nahradil vypočítavostí a bušící srdce, bez kterého je politický boj o zájmy chudých lidí jen špatně zahranou aktovkou, nahradil pořádně naditou prkenicí. Ano, všechny vztahy ve společnosti dnes regulují peníze. Jaká to nuda.

Víte, Che nikterak neprahnul po majetku, mamonu peněz, vzrušivém zvuku rychlých kol pořádně drahého sportovního auta, nebo třeba po honosné rezidenci rozlehlé vily na dobré adrese, kde by mu pár černochů připravovalo džus z čerstvých pomerančů. Jeho dopisy adresované matce, které jsou součástí knihy, to jen potvrzují. Posuďte sami.

„Nejvíc mě drtí tvůj nedostatek porozumění a rady ohledně umírněnosti, egoismu a podobně, jinými slovy těch nejhorších nedostatků, jaké člověk může mít. Nejen, že nejsem umírněný, ale budu se snažit nikdy takový nebýt, a jestli si jednoho dne uvědomím, že mé posvátné životní nadšení ochladlo, bude mi ze sebe jedině na blití,“ píše v jednom z dopisů matce El Che. Poté pokračuje:

„Velkolepá díla potřebují zápal a revoluce se nedá dělat bez velkých dávek nadšení, statečnosti a dalších vlastností, které se většinou mezi lidmi najdou. Navíc je jisté, že poté, co jsem napravoval křivdy na Kubě, odjedu jinam a je taky jasné, že bych byl v háji, kdybych byl zavřený v kanceláři nebo na alergologické klinice,“ vysvětluje v dopise matce své myšlení a postoje El Che a končí slovy: „Vieja, určitě se uvidíme, pokud se nic nezmění.“

Odkládám knihu a ještě dlouhou chvíli se mi jednoduše nechce spát. Nedivte se mi, a pokud budete mít onu příležitost jako já, přečtěte si zmíněnou knihu. Třeba i díky ní porozumíte lépe a v detailech současnému zakalenému rybníčku malé české společnosti i politiky, kde prý jen ty dravé vypočítavé rybičky v akváriu z plastové lahve dosáhnou takzvaného úspěchu. Směju se tomu společně s Ernestem…