JAN JELÍNEK

Ze sálu Kulturního domu Psychiatrické nemocnice v Opavě zní hudba. Monika Rybková hrou na klavír a Jan Hanousek hrou na violoncello skladbami Bílé mraky či Jaro navodili hřejivou slavnostní atmosféru, kterou na stolcích zvýrazňují přichystané ceny pro vítěze v podobě dárkových balíčků, klíčů a keramických sošek strážných andělů. Počátkem dubna se v městě na severu Moravy konal 13. ročník mezinárodní literární soutěže Kouzelný klíč pro pacienty a zaměstnance psychiatrických zařízení v České a Slovenské republice.

Zatímco venku v parku jaro žene mízu do větví stromů, nad korunami vzrostlých platanů krouží černí havrani, usedající do větvoví platanů, opředeného kulatými trsy cizopasného jmelí, aby znovu a znovu vzlétali a jako by se snažili přizvukovat hudebníkům v sále. A jako by symbolicky svými křídly zaháněli tesknotu z lidských duší, jež próza a poezie a spravedlivá porota pomáhají léčit a opět jim navracet chuť do života.

Soutěžící i diváky vítá ředitel opavské nemocnice Ing. Zdeněk Jiříček. „Doufám, že dnes vyhrají všichni. Obdivuji, že jste něco vytvořili a přeji vám zasloužený triumf.“ Klíčový organizátor průběhu soutěžního odpoledne v Opavě, primář nemocnice MUDr. Petr Taraba, se netají potěšením, že v kouzelném prostředí dostanou talentovaní literáti příležitost prezentovat svá díla.

Spoluzakladatelka a organizátorka Kouzelného klíče Dagmar Žaludová z Psychiatrické nemocnice v Praze-Bohnicích projeví radost nad tím, že soutěž objevuje nadané autory a je o ni zájem: „Kouzelný klíč už žije třináctým rokem a rozvíjí se. Z počátku jsme ani nedoufali, že vyroste do takových podob k užitku všem a že bude v průměru kolem sto dvaceti soutěžících, kteří posílají své příspěvky, jež pak předávám pětičlenné odborné porotě, složené ze spisovatelů, básníků, literárních kritiků, novinářů. Ti díla hodnotí, aniž znají jejich anonymní autory.

Literární soutěží Kouzelný klíč jsme od počátku sledovali dva hlavní cíle. Jednak nám jde o aktivizaci psychiatrických pacientů, aby sami sobě dokázali, že jsou schopni napsat verše nebo povídku a mohou tak vyjádřit svoje prožitky, a jednak nám jde o skutečnou destigmatizaci, tedy o to dokázat, že i talentovaný člověk může onemocnět a i nemocný může být literárně nadaný.

Klíče slov vlastně slouží vám samotným i těm druhým, těm, kteří jsou ochotni vám naslouchat, porozumět a vnímat a nebýt přitom ovlivněni předsudky.

A to, že se soutěže účastní rovněž zaměstnanci psychiatrických zařízení, podtrhuje myšlenku, že jsme s našimi nemocnými na jedné lodi. Od počátku také ale říkáme, že už samotnou účastí v soutěži vyhrávají všichni. A všichni soutěžící najdou pak svoji práci ve sborníku.

Soutěž by nebyla možná bez podpory terapeutů a dalších pracovníků psychiatrických zařízení, bez sponzora, kterým je firma ViPharm, a.s., bez podpory psychiatrických nemocnic, které se střídají v hostitelství slavnostního vyhlášení výsledků soutěže.

Velké díky patří především těm, kteří nad rámec svých pracovních povinností věnují svůj volný čas a zájem, motivují pacienty k tvorbě nejen literární, ale také výtvarné, hudební, a očividně mají radost z jejich úspěchů, a provázejí je na slavnostní vyhlášení vítězů.“

Programem soutěže provází moderátor Jakub Hejdánek. Oznamuje, že do literárního klání bylo přihlášeno 380 příspěvků od 120 autorů. Přitom dvacet autorů je z řad zaměstnanců psychiatrických zařízení a stovka od pacientů z ČR a SR. Pozve k rozhovoru básníka a spisovatele Karla Sýse, předsedu Unie českých spisovatelů, který 13. ročník Kouzelného klíče považuje za šťastný. „Jsem zvědavý, kdo vyhraje, protože soutěž je anonymní. Skláním se před všemi, ať vyhrají nebo se jen účastní, kteří ještě pořád věří ve smysl literatury, zejména v době, kdy česká mládež, a nejen mládež, přestává číst.“

Moderátor se táže, jak se vlastně člověk stane básníkem a spisovatelem a co ho k tomu nakopne? Políbí ho múza nebo se potřebuje z něčeho vypsat nebo okomentovat dění kolem sebe? Improvizovaná odpověď zní: „Možná tím, že je pověrčivý jako já. Věřím totiž na třináctku, která je pro mě šťastným číslem. A na poezii neplatí! Když soutěž začínala, ty klíčky pro účastníky byly docela malé. Ale nyní pořádně vyrostly v pořádné klíče! Začal jsem psát básně ve věku, kdy nějaké políbení múzou nepadalo v úvahu. Mou múzou byla babička – neúnavně mi zpívala a recitovala básničky – i poněkud nevhodné. To pak člověku vleze do podvědomí. Dnes ty písničky zpívám vnoučatům, samozřejmě když u toho nejsou jejich rodiče.“

Vítězům předává ceny Petr Plachecký, zástupce sponzora soutěže společnosti ViPharm Slovakia. Ještě před vyhlášením pořadí na místě třetím, druhém a prvním jsou čteny výňatky z vítězných textů. Přednáší je Martin Vokáč, který v nemocnici působí v roli konzultanta. Martin má za sebou dramatický životní příběh. A veřejně se svěřil, že ho sužovalo psychické onemocnění, jež ho dohnalo až k pokusu o sebevraždu. Přesto se mu podařilo vyvléci se z deprese a s pomocí zdejších lékařů a terapeutů zařadit do normálního života. „Měl jsem naštěstí vždycky kolem sebe lidi, kteří mě táhli nahoru. Moji přátelé, moje rodina, členové naší farnosti. Takže nyní již dva roky tady v nemocnici, na tom samém oddělení, kde jsem se léčil, dělám konzultanta.“

Konečně jsou vyhlašováni laureáti soutěže. V kategorii pacientů se radovali z vítězství Ivana Jakubalová z Českých Budějovic a Tomáš Hertel z Brna. Druhá místa získali Lukáš Tyleček (Psychiatrická nemocnice Praha-Bohnice), Vladislava Štorková (Orlová- Lutyně) a Viera Ležovičová (Psychiatrická nemocnice Philippa Pinela Pezinok). Třetí příčka patří Zuzaně Šídové z Tanvaldu a Leoně Čápové (Psychiatrická nemocnice Brno-Černovice).

V kategorii zaměstnanců si vydobyl prvenství Josef Prskavec (Psychiatrická nemocnice Kosmonosy), druzí skončili Mgr. Jan Pomykacz a MUDr. Ivan David, CSc., oba z Psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích. Třetí místa obsadili MUDr. Přemysl Suchomel (Psychiatrická nemocnice Havlíčkův Brod) a Tibor Némethy (Psychiatrická nemocnice Praha-Bohnice).

Všichni účastníci soutěže obdrželi diplomy.

Jak řekla Dagmar Žaludová, smyslem soutěže Kouzelný klíč je ukázat, že pacienti a zaměstnanci jsou v literárním zápolení na jedné lodi. A vítězi jsou všichni! Není poražených, protože je důležité v duchu olympijského kréda zúčastnit se, být tvořivý, člověku pomáhat a motivovat ho pro život, jehož tvrdá úskalí mnohdy pociťuje každý z nás.

Z letošní soutěže bude vydán sborník, v němž každý aktér nalezne alespoň ukázku své básně nebo prózy.

Na závěr primář Petr Taraba galantně předal kytice Dagmar Žaludové a klavíristce Monice Rybkové a prozradil, že klavír, na který hrála, je téměř stejně starý jako opavské psychiatrické zařízení. „A stále přitom dobře hraje, má nádherné tóny. Proto staré dobré nástroje nikdy nezahazujme, když pořád krásně zní.“

Příští rok završí opavská nemocnice 130 let své existence. Stavěla se od roku 1886 a pacientům začala sloužit v roce 1889. A zmíněný hudební nástroj jim tu zpříjemňoval pobyt od roku 1890. Přivezl ho sem ředitel nemocnice Arnošt Bek, dlouholetý přítel a blízký spolupracovník rodiny T. G. Masaryka.

Lékař Petr Taraba pro literární přílohu Haló novin ještě uvedl, že se svým týmem pečuje o pacienty s psychotickými poruchami. A to jsou velmi závažné poruchy. K psychóze člověka vedou i drogy. Ale mohou ji způsobit i různé zátěžové životní situace – tragédie v rodině a jiné. „My se pak snažíme člověka znovu nastartovat do plnohodnotného života, který není jednoduchý. K tomu používáme hodně mechanismů, jako je psychoterapie všeho druhu přes rehabilitační léčebné aktivity vedoucí k soběstačnosti, aby člověk opět nabral dovednost a sílu zvládat těžký každodenní život, který se neobejde bez stresů.“

A jak slíbila Dagmar Žaludová, spoluzakladatelka ojedinělé soutěže Kouzelný klíč, mohou se všichni aktéři těšit v roce 2019 na 14. ročník.