VÁVLAV PELCMAN

Vzpomínám na jednoho z těch, kdo pomáhali budovat poválečnou kulturu v Československu a od jehož narození uplynulo 110 let, Ladislava Stehlíka (26. června 1908 – 11. září 1987), spisovatele, básníka a malíře.

Jeho básnické sbírky vycházely brzy za sebou od roku 1930 až do roku 1982, tedy 52 let:

Barevné dálky, Watteau, Kvetoucí trnka (čtyřikrát a s ilustracemi Karla Svolinského), Zpěv k zemi, Kořeny, České jaro, Symfonie v bílé, Madoně, Pelyněk.

Báseň Marina Alšová z roku 1952 zahájila publikaci básní poválečného období: Voněly vodou večery, Před Pompejánskou kolonádou, Dub královny Johanky, Vratečín, Višňovou kůrou jaro voní (básně z prostředí Sovětského svazu), Břehy a vody, Dávno již dozněly cepy, Ticho v oranicích, Světla v oknech.

Nutné uvést i autorovy knížky pro děti a mládež: Od jara do zimy, Alšova vlast, Na rybníce, Naše řeka, Malý přírodopis a Alšova zvířátka.

Nedílnou částí umělcovy tvorby byla próza. Zejména jeho Země zamyšlená byla vydána třikrát. Ale přišla i další prozaická díla: Pod oblohou Šípkového keře P. Křičky, Slunce v olivách a Krajina mýtu.

O kvalitě i oblibě básnické tvorby tohoto všeumělce svědčí i častá vydání výborů z jeho básnické tvorby, od doby předválečné až k jedné posmrtné: Kam píseň zaletí (1947), Jíní na trnkách (1978), Básně (1980). Tento výbor uspořádal Jiří Žáček a vyšel ještě za autorova života. Je doprovázen ilustracemi Pavla Sivka a básníkovou předmluvou. Žáček do výboru pojal nejen hvězdné tituly, ale i méně známé verše (např. Šumava a Sní mezi vrchy krajina).

Jiné básně znovu a znovu ožívají ve výborech (České jaro, Kolikrát ještě). Sám básník je přitom skromný a pokorný. Dále uvedu výbor Krajina plná znamení. I ten vyšel ještě za života autora a doslovem jej opatřil František Buriánek. Sbírce vévodí báseň České jaro a další oblíbené verše: Navečer doma, Maminka peče chléb, Krajina mýtu, Felažské ženy, Vratečín, Znova jsem uviděl svůj kraj. Ve výboru Ať polaská, či trnem poraní… (1988, ed. Vladimír Janovic) básník mile vzpomíná na rodiče, krajinu dětství a přátele a kolegy (Hora, Halas, Seifert). Umělec v sobě nezapře malíře. V básni České jaro, věnované malíři Janu Preislerovi, se okamžitě vybaví známá reprodukce malířova obrazu, uloženého v paměti každého milovníka umění.

Je smutným faktem, že u mnohých autorů klesne publicita po jejich smrti. Zejména u autorů z období jinak společensky zaměřených, což je specifikum české politiky, která se snaží potupit vše, co bylo. Police knihoven musí uvolňovat místo dílům většinou pochybné úrovně, zejména té státem podporované ne pro povznesení kultury čtenářů, ale pro jejich degeneraci dle momentálního přání vládnoucí nobility.