JAN JELÍNEK
Tisíce lidí proudily branou do areálu Velkopopovického pivovaru na šestadvacátý ročník Dne Kozla. Vítali je na vysokých chůdách dva mladíci – kozlové. Hnědobílý a černobílý. Jedna kráska v bělostných šatech jak padlý sníh se s nimi na památku fotografovala a rohatí braši se při tom galantně sklonili až k její tvářičce, klátili se přitom jak třtina ve větru a div při krkolomném sehnutí nespadli na zem. A přitom na pódiu vyhrával Pražský pouťový orchestr.
Chlapík obdivně hleděl na hudebníky a s očima vypoulenýma jako tenisáky se pokoušel s nimi zpívat. A konferenciér na pódiu vyzýval lidi, aby si zatočili kolem štěstí. Sliboval, že po celou slavnost jim bude vyhrávat pravá kyjovská cimbálovka. „Vyzkoušejte si také devět řemesel, které tu máme,“ volal. „Brašnářství, řezbářství, kovářství, drátenictví, výrobu sýra…“
Návštěvníci se mohli vydat na jedinečnou prohlídku pivovaru a pod názvem „Z nebe do pekla“ poznat, jak se nahoře vaří chmelový nápoj a dole v ležáckých sklepích, kam se jen tak nikdo nedostane, zraje do znamenité chuti. Velké pozornosti příchozích se těšily výčepy, nesoucí jména kozlů Oldy, Vojty a Jardy. Čepoval se tady desetistupňový Kozlík, jedenáctistupňový Kozlův ležák a zcela nový speciální dvanáctistupňový Kozel Mistrův Ležák, jehož slavnostní naražení v sudu se odehrálo na hlavním pódiu.
Na dveřích výčepů si mohli milovníci zlatavého i tmavého truňku přečíst úryvky rozličných lidových popěvků: „Kozlíku, kozlíku popovickej, buď ke mně kozlíčku vždycky lidskej, tobě já musím vzdát všechnu slávu, jenom mně nemotej moji hlavu… Ty moje babičko, nevěříš tomu, když já se z hospody rád vracím domů, až tě zas uvidím a ty řekneš hochu, zdá se mi žes přebral zase trochu. Babičko, babičko milá, to kozel zavinil a chyba to byla… Kozel ve světě má zvuk, tátovi jsem pro něj chodil už jako malý kluk. Také dědovi jsem nosil plný džbán jak bílek, pochválil mě a říkával, ty kluku to je lék.“ Na vratech výčepu byla i malůvka, jak rohatý kozel vede nachmeleného chlapa domů při měsíčku a k tomu i popěvek: „Když jsem šel od Otovic, měl jsem jich v sobě už víc, já bych byl sotva stačil, kozel mě domů tlačil.“
Shluk byl u stánku pokřtěného Kozlí pelíšek, který je azylem pro týrané, hendikepované a starší kozí dámy, které už nikdo nechce. Pan Lubomír tady nabízel přírodní kosmetiku a přitom mhouřil oči do sluníčka k modrému nebi, jako by očekával přílet anděla spasitele, jenž požehná jeho obchůdku. U Lubomíra bylo možné si opatřit rozličné masti a vodičky na citlivou a suchou pokožku, krémy proti akné a ekzémům, lupénce. Ale i řebíček, konopné mýdlo, rozmarýn, levanduli… A poblíž útulku jeho chlupaté kozí party plápolala kovářská výheň a bušila kladiva na kovadlinu, na níž i návštěvníci s fortelnou pomocí kovářských mistrů razili stříbřité i zlaté mince. „Krásnou tvář a kůži, pevné zdraví a slunce v duši,“ přál všem Lubomír.
Na hlavním pódiu se návštěvníkům 26. Dne Kozla představili ředitel Velkopopovického pivovaru Petr Kofroň a obchodní sládek Vojta Homolka, aktéři premiérového narážení sudu s novým Mistrovým Ležákem. Moderátor Dalibor Gondík se jich tázal, kdo je vskutku tím opravdovým Mistrem? „Mistry jsme tady všichni, kdo pivo vaří. My to naše pivo děláme s láskou a máme radost, když se ho někdo napije a řekne, to pivo mi chutná,“ odvětil Homolka. „A tohle, přátelé, nás drží a nabíjí.“ Gondík na sládkovi vyzvídal, aby prozradil nějakou finesu, čím je Mistrův ležák ještě vybroušenější, čím je ta jeho DNA ještě důraznější, kde je ta skrytá tajnůstka? A návštěvníkům se dostalo od sládka odpovědi:
„Základ spočívá ve výrobním procesu, v surovinách, ale těch skrytých koutů je spousta, ovšem to správné a mysteriózní je ve sklepě, než dostanete pivo načepované. V tom sklepě čeká pivo na správný okamžik! A ve finále stojí výčepní s půllitrem. Ten může tu dobrou práci, kterou děláme v pivovaře, zkazit. Choďte jen do hospod, kde umí pivo správně ošetřovat. Člověk by si ho měl pěkně vychutnat. Pokud bude hodně přechlazené nebo naopak teplé, tak piják ztratí pěkný zážitek se sladem a chmelem, celkový dojem přijde vniveč. Takže ideální teplota při pití piva je šest či sedm stupňů Celsia.“
Na hlavním pódiu byly také vyhlašovány grantové programy zdejšího pivovaru, nazvané „Kozel lidem“. Jejich cílem je podpořit rozvoj Velkopopovicka, zasazeného do Ladova kraje, a místních tradic. Pivovar pro tyto účely letos rozdělil téměř 350 000 korun včetně peněz pro vítězné projekty a bonusové prémie. Finanční podporu dostal na záchranu Dětenický betlém, jehož tvůrcem je Vincenc Novotný. Bude ozvučený i s pohyblivými postavami a umístěný ve staré škole v Dětenicích. Základní umělecká škola Josefa Lady ve Velkých Popovicích obdržela příspěvek na pohádkový muzikál O ptáku Ohniváku a lišce Bystroušce. Autorem muzikálu je učitel klavíru Petr Opava a napsal jej na motivy této klasické pohádky.
Sbor dobrovolných hasičů Lojovice se těší z dotace na opravu historické motorové požární stříkačky. Byla vyrobena v továrně ing. Bohuslava Eberta v pražských Vysočanech a lojovičtí hasiči ji mají ve vlastnictví od dubna 1939. Z peněžního daru od pivovaru mají radost i v Novém Habří. Díky němu rozšíří venkovní hřiště na posilování. Bude doplněno o žebřiny, ručkovadla a nízká madla. Spolek Kamenicko v rámci akce „Poznej Kamenicko“ získal peníze na podporu šetrné turistiky a pro přiblížení nejvýznamnějších historických památek. Vznikne tu naučná stezka s informačními tabulemi a letáky. Cena, vzešlá z hlasování veřejnosti, patří základní organizaci Českého svazu ochránců přírody ve Velkých Popovicích. Ti hodlají v akci Čistá voda revitalizovat dvě páteře potoků Velkopopovického a Mokřanského. Díky pivovaru se může naplnit přání Velkopopovické společnosti – zakoupení keramické pece pro keramicko-mozaikovou dílnu.
První várka piva v pivovaru byla uvařena 15. prosince 1874. A rok poté již bylo uvařeno a prodáno 18 000 hektolitrů piva. Dnes produkuje týdně 49 000 hektolitrů, což představuje dva miliony hektolitrů za celý rok. Pohotově tak reaguje na rostoucí popularitu Kozla u spotřebitelů doma i v zahraničí. Loni se jeho export zvýšil o dvanáct procent. Velice je žádán na Slovensku, v Rusku, Kazachstánu… Kozel se pije i ve Finsku, Anglii, zakavkazských republikách, „protrkal“ se k žíznivcům až do Hondurasu či k protinožcům do Austrálie. Největší zájem mají milovníci skvělého nápoje o světlý ležák a také o Kozla černého. Ten je jedním z nejprodávanějších tmavých piv na světě! Jeho popularita roste zejména na asijských trzích. V České republice nyní Kozel posiluje svoji pozici druhé nejoblíbenější značky hned za dlouhodobou jedničkou na trhu – ležákem Pilsner Urquel.