KAREL SÝS

(Zamyšlení nad výstavou obrazů Richarda Knota v Galerii Futura)

Richarda Knota znám celá léta, vlastně nepředstavitelně dlouhá léta. Přicházel totiž za mnou do redakce Kmene pár let před převratem. Kdykoli volal, věděl jsem, že přinese nápad, vždy provokativní, který vnese do novin tolik potřebný vzruch.

Už tenkrát mu nic lidského nebylo cizí a to mu zůstalo. Například přinesl koláž, na níž měl právě jubilující Karel Čapek v uchu náušnici. Nic pro prudérní hlídače falešné důstojnosti.

Už tenkrát mu samozřejmě nebylo cizí ani ženské tělo, přesněji řečeno ženská těla, neboť fantazie umělce jako je on nezná pocit sytosti. Slušňáci, kteří si doma v uzamčeném pokoji prohlíželi nemravné časopisy, na veřejnosti mručeli cosi o nebezpečně bujné sexualitě, která ohrožuje zdravý růst i vzrůst svazáků a svazaček.

Richard Knot si zachoval a stále zachovává konzistentní životní postoje i polehy.

Můžeme jen závidět jeho veselou mysl, nevybíravou ironii, a nestárnoucí schopnost trefit se do desítky. (Chtěl jsem napsat do černého, ale co když si výstavu přijde prohlédnut spisovatel a novinář Ivan Černý?)