JENNY FARRELOVÁ

30. červenec 2018 byl dnem 200. výročí narození Emily Brontëové. Její výjimečný román Na Větrné hůrce (Wuthering Heights; 1847) úžasně napadá třídní společnost.

V polovině 40. let 19. století byla Anglie uprostřed průmyslové revoluce, jak popsal Engels v Postavení dělnické třídy v Anglii (The Condition of the Working Class in England; 1845). Jak vyrůstali, viděli sourozenci Brontëovi úpadek manuálně pracujících dělníků, především tkalců u ručně ovládaných stavů v jejich kraji, a rozsáhlé zbídačování. Jejich domov leží nedaleko textiláckých měst v hrabství Yorkshire, těžce postižených neúrodou brambor zasažených tou dobou v severních částech Evropy plísněmi (období známé pod názvem „hladová čtyřicátá léta“ neboli „Hungry Forties“; pozn. překl.). Období jejich dospělosti splývalo s boji proti tzv. obilným zákonům (Corn Laws; celní nařízení omezující či zcela znemožňující dovoz obilí do Spojeného království, uplatňovaná v letech 1815-1846; pozn. překl.), tovární reformě, úderům a vzrůstání chartismu, hladomoru v Irsku. To vše tak či onak ovlivnilo jejich psaní.

Román Na Větrné hůrce šokoval viktoriánské čtenáře stejně jako ty dnešní. Vypráví příběh Catherine Earnshawové a Heathcliffa, opuštěného, pravděpodobně irského dítěte, jež přivedl domů z Liverpoolu pan Earnshaw. Mezi dětmi se vyvinulo hluboké pouto. Větroplach Catherine jaksi nesplňuje viktoriánský ideál ženy. Earnshaw Heathcliffa chrání a trvá na tom, aby se s ním zacházelo jako s rodině rovným. Catherinin starší bratr Hindley Heathcliffa nesnáší a týrá, což po Earnshawově smrti sílí.

Nicméně Catherine a Heathcliff zůstanou nerozluční. V rozhodující epizodě se zatoulají k Thrushcross Grange, domovu rodiny Lintonů, největších kapitalistických statkářů v okolí. Viktoriánský zámeček je vybavený drahým nábytkem. Když Lintonové spatří venku dva zvědavce, pustí na ně buldoka.

Heathcliffa zaženou, ale zraněnou Catherine, považovanou za spořádanou, ošetří. Domů se vrátí coby mladá dáma. Pro čtenáře není překvapením, že ji Edgar Linton požádá o ruku. Její souhlas znamená, že Catherine zradí Heathcliffa, jejich absolutní loajalitu, jejich beztřídní vztah. Což způsobí tragédii.

Zničený Heathcliff opouští Větrnou hůrku, aby se navrátil po třech letech, po nichž nabyl peníze a porozuměl zákonům. Má v plánu po svém rozbít třídní společnost. Hraje s Hindleyim o peníze a nabývá jeho majetku. Ožení se s Isabellou Lintonovou, aby získal majetek Lintonových. S Isabellou zachází surově, jako s tím, čím ona je podle anglických zákonů: jeho majetkem. Isabellin bratr Edgar se jí zříká, doslova. Instituce viktoriánské rodiny coby přístavu lidskosti je rozbita na všech úrovních.

Heathcliff se stává pánem Větrné hůrky a mnoho let po smrti Catherine si vynutí manželství svého slabošského syna Lintona s Catherininou dcerou Cathy, aby znovu získal majetek Lintonů. Tímto aktem Heathcliff groteskně paroduje Catherinino třídní manželství s Edgarem. Vše se obrací do monstrózního extrému.

Heathcliff pracuje, žije a jí společně se svými sluhy, bez velkých třídních rozdílů. Neexistují žádné příkrasy, žádné předstírání laskavosti. S Heathcliffovými nájemníky je zacházeno hrubě. Ženy přicházející do domu, jako Isabella a později Cathy Lintonová, jsou manželstvím zbaveny majetku a přijdou o třídní komfort. Aby žily, pracují.

Hindleyho synovi Haretonovi se nedostane vzdělání, neumí číst ani psát. Proč vzdělávat námezdního rolníka? Heathcliff zredukoval všechna svá jednání na holou stránku třídních zákonů. Lidskost tu neexistuje. Jen v téhle prosté, nezakryté formě čtenáři zjistí, že tohle je skutečná povaha jejich vlastní společnosti. Ano, je to nadsázka, ale z tohoto důvodu je mnohem efektivnější v odhalování podstaty.

Heathcliff se vkrádá na mysl v dnešním světě, jak vládnoucí třída stále více odkrývá své hluboké barbarství. Neustále ubývá snah o kulturu a lidskost. Vzdělání a zdraví je zbožím, stát se progresivně zbavuje povinnosti se starat. Politici dávají stále menší hodnotu byť i jen povrchnímu pozlátku lidskosti. Tím, jaký je, vidíme asi nejbizardněji bestii v Donaldu Trumpovi, ale určitě nejen v něm.

Rozdíl je, že Heathcliff takto nemůže dosáhnout seberealizace. Pomstí se třídnímu systému, ale za cenu vlastní lidskosti, vlastně svého života. Základní příčinou jeho nelidskosti je třídní společnost.

Nespolehliví vypravěči Emily Brontëové, Lockwood a Nelly Dean, rezonují i dnes. Klamou čtenáře svým viktoriánským třídním objektivem. Čtenáři neuvěří všemu, co říkají, musí číst mezi řádky, předpokládat, že se vyrovnávají s polopravdami, omyly a dezinformacemi.

Heathcliff reaguje lidsky, jen když je s Catherine a svým trápením po její smrti. Trvalým čtenářským dojmem je tragédie Catherine a Heathcliffa, jejichž absolutní osvobození od všech diktátů hierarchie a třídy je základem jejich vztahu. Dosahuje až do doby, kdy jsou nerovné rozdíly mezi pohlavími nahrazeny rovností osobnosti.

Emily Brontëová ve své naznačující utopické vizi předvídá lidskou společnost, nespoutanou třídními zákony. Heathcliff se ukazuje být surově nelidský. Jestli je smyslem života vytvořit podmínky úměrné lidskosti, pozoruhodný román Emily Brontëové to zdůrazňuje. Jejího snu má teprve být dosaženo.

(Psáno pro The Socialist Voice, měsíčník KS Irska, 6. července 2018)

Přeložil VLADIMÍR SEDLÁČEK