ANDREA VYHNALÍKOVÁ

Ohlednutí (nejen) za výročím srpna 68

Kdysi dávno tvorové z čeledi Rechenvogel uštvali k smrti Karla Čapka. Jeden ze slavných pátečníků ale bohužel nebyl v dějinách umění a politiky jediný, koho si tito všehoschopní tvorové podali. Takoví velikáni, jako byli Giordano Bruno, Galileo Galilei, Cola di Rienzi, Tomáš Garrigue Masaryk, a vůbec všichni, co se postavili svatému oslovství a ctné neznalosti, by mohli vyprávět. To by ale byla tahle úvaha dlouhá jako seznam jmen v pražské Pinkasově synagoze, a tak se pojďme raději podívat do hlubin kádrovákovy duše.

Typický kádrovák si nemůže vynachválit pořádek starého režimu, vzorně kádruje, soudí, posuzuje, vyslýchá, odsuzuje a trestá, pořádá štvanice, čistky a procesy na lidi, kteří si dovolili udělat něco, co se oficiálně uznávanému politickému náboženství nelíbí.

Lidi ani nemůžou být dost vzorní, stačí říct zakázané slovo, větu, nebo to, nedejkrálivšechkádrováků, dokonce napsat do novin, na sociální sítě. Nebo zasponzorovat organizaci či hnutí, které má sice super program, ale kandiduje za něj pár lidí, kteří jsou P.T. pánům kádrovákům nesympatičtí.

Kádrovák disponuje neomezenou blbostí, neomezeností, bezednou studnicí mindráků, závisti a zloby, ale schází mu, mateřštinou našich úhlavních přátel, Kinderstube (ta se bohužel nedá koupit, ani si ji nejde vyřvat a vybrečet u europanstva).

Kádrovák se zaštiťuje svobodou a demokracií, ale když dojde na lámání chleba, dokáže se změnit v nejbrutálnějšího a nejfanatičtějšího soudce, porotu i kata. Směje se, blbne, řádí, prská, soudí, trestá. A neodpouští.

Není to tak dávno, co se zblba s plnými ústy svobody a demokracie srocovala na náměstí městysů českých i hlavního města Prahy, řvala z plných plic cosi o návratu bolševismu, koncertovala a povykovala na oslavu toho, že invazoři a okupanti konečně odtáhli domů za Natašou, že by ten ochmelka z Hradu měl konečně od válu. A samozřejmě za každým druhým střídáním pravdy a lásky kecy o svobodě a demokracii.

To jim však nikterak nepřekáží, aby poplivali a vyhostili toho, kdo je vedl do bitvy a sám bojoval jako stádo lvů o bytí a nebytí strany.

Inu, kádrovák, ochránce čisté výkladní skříně demokracie. Ale to o sobě tvrdili i Mussoliniho černokošiláči.