ROSTISLAV OPRŠAL
(za Josefem Šimonem)
Černá magie poezie
je jako Kirké
čarodějka trýzně
klovající kos na černé túji
slovo které pod kůži se vpije
tak přece vypadá
tak křičí
v srdci pocit žízně
a dvanáct modrých taktů které se v ní opakují
Bílá magie poezie
jako nevěsta
a za ní
bílá vlečka Halleyovy komety
z které
padají hvězdy jako
vystřílené konfety
vystříhané z kosmických krajek
horký protonový vítr tiše vane
asfaltové pírko darované
tápajícímu Ikarovi
taje
Och, naše madam Poezie!
Ty krásná děvko Poezie!
Někde v hrudi Keith Moon
vykopává velkým bubnem
zpěv
ochraptělý
přerývaný v dechu
černý
vraní
poslední vítr s tělem škubne
na kameni ztuhne asfaltová krev
Žít s křídly
je nejlepší způsob
umírání