MILAN BLAHYNKA
Svou knihu VE STÍNU SLOVA (vl. nákladem, k vydání přispěl Dunoet s.r.o., b. m., 2018, 202 s.) mohl Jaroslav Váňa, dobře známý čtenářům LUKu, dříve Obrysu-Kmene, ale též Šternberských listů, nazvat také Ve stínu šternberského hradu nebo Ve stínu velkých kronik naší vlasti.
Ve stínu šternberského hradu? Ač narozen v Povážské Bystrici a velkou část života pracoval jako technik v Uničovských strojírnách, je Váňa, vzděláním kunsthistorik, který české veřejnosti objevil insitní hvězdu, malíře Libora Vojkůvku, prozaik a publicista, který umanutě píše také verše, především činný, dělný šternberský patriot. V místním i celostátním tisku se raduje, když Nad Šternberkem svítá, řečeno názvem jeho recenze knihy Vlasty Hrůzové Stopami šternberské historie, komentuje úspěchy šternberských sportovců a muzikantů, sám sportovec a muzikant k pohledání, píše jubilejní články o šternberských osobnostech, většinou svých přátelích, a taky nekrology.
Ve stínu velkých kronik naší vlasti? V epilogu knížky se Váňa uvádí jako svůj literární vzor Karla Čapka a jako inspiraci pro svou knihu výbor z jeho publicistiky Na břehu dnů. Příklad ke své práci nalézá také v olomouckém historikovi Josefu Bieberlovi.
Ale vůbec nejvíc připomíná Váňova kniha publicistiky z let 2001-2017 Kosmovu novou kroniku a další publicistické „kroniky“ Karla Sýse; ten je mu vlastně nejbližší také světonázorově.
Ve stínu slova však není jen regionální nebo lokální obdoba kronik událostí celonárodně významných, Váňa rád a často pronikavě píše nejen např. O traumatech regionálního umění nebo o tom, že Duch Šternberka by měl být zachován, ale spřádá i obecnější úvahy třeba K fenoménu lidovosti nebo Literatura ekologie. Obecnější a aktuální význam mají však rovněž mnohá místa textů tzv. lokálpatriotických.
Tak se z knihy Stopami šternberské historie cituje, co lapidárně usvědčuje ze lži dnešní častá tvrzení, že soužití s Němci bylo prý až do období nacismu pokojné a harmonické:
„Ještě v roce 1909 městská rada ve Šternberku obnovila usnesení, že každý nový šternberský občan musí složit přísahu, podle níž se zavazuje vždy chránit německý charakter města.“
Jistě, šternberský patriot někdy vidí větší hodnoty i tam, kde jsou sotva skromné. A výjimečně se neubránil omylu; to tam, kde mě brání proti Vladimíru Justlovi, nezasvěcen do celoživotního přátelství přes všecky názorové rozdíly i spory a do toho, za co vše Justlovi vděčím. Ale není to má chyba, že jsem o tom s Jaroslavem Váňou nikdy nemluvil?