Hovoříme s Dr. Oldřichem Janotou, ředitelem Kotěrova centra architektury v Praze
V pražské výstavní síni Mánes byla loni v říjnu při příležitosti 100. výročí vzniku Československé republiky pokřtěna kniha s titulem Stavby století Čech, Moravy a Slezska 1918 – 2018. Na zrodu reprezentativní publikace má velký podíl i vydavatelství FOIBOS BOOKS. Dr. Janota je velký ctitel autorů děl československé architektury. Prvního října byl mezi 160 žijícími architekty i on vyznamenán na Pražském hradě Cenou Jože Plečnika.
Co na úvod našeho rozhovoru povíte?
Že vydáním knihy Stavby století Čech, Moravy a Slezska 1918 – 2018 byla završena více než dvouletá práce mnoha desítek autorů a dalších odborných pracovníků. Jejími hlavními editory jsou Lenka Popelová, Vladimír Šlapeta a Petr Vorlík. Kniha je vskutku těžkou váhou. Má 608 stran a 1200 obrázků. Představuje kolem dvou stovek staveb a 179 vynikajících architektů naší země.
Zřejmě rád uvedete i něco bližšího o těch, kteří zanechali tvůrčí stopu na zrodu knihy…
Jistě. Nelze opominout lidi z archivů, muzeí, galerií, experty ze stavebnictví. Zásluhy na knize má především tým z Národního památkového ústavu v Praze a jeho ředitelka ing. architektka Naděžda Goryczková a další lidé z územních pracovišť národních památkových ústavů v České republice. Vzhled publikace zvýraznil grafik Ondra Grygar. V knize je zmíněno mnoho zapomenutých architektů. Takovým je například Hanuš Zápal, jeden z nejvýznamnějších architektů Plzeňského kraje, který přispěl k výstavbě mnoha škol v kraji i v celé naší zemi. O slovník architektury v knize a její odborné zaměření se postaral magistr Jan Galeta, doktorand Masarykovy univerzity v Praze.
Co nejpoutavějšího čtenář najde?
Cenné je na publikaci to, že kromě pozornosti věnované všem krajům seznamuje podrobněji s místy a městy, které se mohou pochlubit vynikajícími architektonickými celky. A protože jsem rodák ze Zlínského kraje a tudíž také jeho velký patriot, soudím, že Zlín je město s unikátními stavbami. A to nejenom proto, že obuvnický průmyslník Tomáš Baťa měl značné finanční prostředky pro výstavbu Zlína. A od roku 1923 až do jeho tragické smrti v zříceném letadle byl rovněž zlínským starostou. Po jeho skonu pak pokračovali ve vedení Zlína baťovští architekti a utvářeli jeho výstavbu do roku 1947.
Ale v naší republice jistě byli i jiní čelní představitelé samospráv na radnicích, kteří dbali o architektonický rozkvět měst, jež řídili?
Samozřejmě byli. Pro mne druhou takovou osobností na starostovském křesle se smyslem pro architekturu byl František Ulrich, starosta Hradce Králové. Ten se seznámil ve Vídni s Janem Kotěrou, který v metropoli Rakouska na Dunaji studoval na Akademii. Ulrich pak angažoval Kotěru jako architekta mnohých staveb města Hradec Králové. Kotěra si pak přizval ke spolupráci Josefa Gočára a další architekty. Není divu, že díky činnosti takových architektonických machrů se za první republiky říkalo Hradci Králové právem, že je Salonem republiky.
A kniha dále nabízí ke zhlédnutí a obdivu například i Litomyšl. Nebýt jejího starosty Brýdla a dalších starostů Litomyšle, tak by toto východočeské město tak pěkně nevypadalo, jako vyhlíží dnes. Je vzorem moderní architektury a jsem rád, že si nyní politici ve vedení měst České republiky uvědomují, že je třeba mít ve městech hlavní architekty. A je potěšitelné, že u nás přibývá měst, které je mají.
Zřejmě máte v plánu další vydavatelský počin?
Ano. Byl bych rád, kdyby se nám ještě podařilo napsat knihu s titulem Slavní starostové a ještě jednu publikaci, která by pojednávala o architektu Janu Kotěrovi a jeho blízkých spolupracovnících, protože v roce 2021 vzpomeneme 150. výročí narození této vůdčí osobnosti moderní české architektury. Bez Jana Kotěry by nevyrostli Gočárové a další velikáni naší architektury.
Původně jste prý zamýšleli, aby kniha k 100. výročí vzniku ČSR měla širší záběr na téma stavby století u nás.
Chtěli jsme, aby ty knihy byly tři. Někdejší Československo tvořilo vlastně pět zemí. Zemi českou, moravskou, slezskou, slovenskou a Podkarpatskou Rus. Bohužel, náš záměr se nám nepodařilo uskutečnit, což mě velice mrzí. Vznikaly komise pro různé oslavy, ale tenhle velký počin jsme propásli. Přesto se nevzdáváme. Ministryně kultury Slovenské republiky viděla naši knihu Stavby století Čech, Moravy a Slezska 1918 – 2018. Líbila se jí. A naše snažení pokračovat dál ministryni zaujalo.
Jsou také lidé, kteří mají částečně zpracovánu architekturu Podkarpatské Rusi, kde se nacházejí velmi významné stavby českých a slovenských architektů. Bylo by marnotratné to nevyužít ve vydání další publikace. Doufejme, že se nakonec na nás štěstěna usměje a další publikace spatří světlo světa.
Hovořil JAN JELÍNEK