LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ
Omámeni mamonem
řítíme se slalomem
Odchází Manon
chvěje se zem
před zamrzlým vesmírem
Však dosud
i v nejhlubších mrazech
tiká jaro
Proč víc než dvě stě let
nechápe hluchý svět
poselství Beethovena z hvězd?
Jen okraje našich životů lze zahřát plynem
V domech bez sonát a knihoven
se dnem slehne i sen
Moci tak stáhnout Vaše tóny z hvězd
opít svět sluncem navždy už dnes
ledová srdce navléct do naděje
mamon zamrazit do závěje
objevit slova soucit a smír
zažehnout sonátami věčný mír
Už nikdy neřítit se dnem
s nenasytným mamonem
A nenechat si zase ukrást sen
ani na jediný den
Óda na radost
pohřbí mráz
a ze středu našich životů
konečně vyjde srdce