BŘETISLAV KOTYZA
Jako křepelky v obilí
klesají v kolenou mladá děvčata
a s flétnou k ústům zalomenou
prchají k nebesům
můj Bože tak vysoko
tak blízko k blankytu
Pryč jen pryč od starých psů
co chvostem smilní podobojí a
vášeň drolí do kafe
Než hlínu v mordě přežvýkají
veršem básníka