JAN DAWIDKO

V Karlových Varech v Grand-hotelu Moskva (Pupp) se konal v roce 1966 vojenský ples. Karlovarský posádkový klub dostal za úkol jeho organizaci, do které spadalo i uspořádání tomboly. Ve vyhrazené prostoru jsme tuto tombolu vystavili. Na její zabezpečení jsme natáhli na předem připravené sloupky barevný pletený provaz, upletený z deseti pramenů.

Při zahájení plesu stáli u toboli vždy dva vojáci, hladce oholení a vždy s úsměvem.

Při mé stráži se stal takový malý incident. K tombole přišli dva soudruzi, jeden v civilu a ten druhý podplukovník Strnad. Při živém rozhovoru jsem zjistil, že civilista si pohrává s barevným provazem mezi dvěma sloupky. Provázky měly malou pevnost, takže se je civilistovi dařilo jeden po druhém přetrhávat.

Když jsem to zjistil, přistoupil jsem před podplukovníka Strnada a zahlásil se: „Soudruhu podplukovníku, dovolte mi promluvit zde s přítomným civilistou.“ Oba se na mě koukali s nechápavým pohledem. „No prosím,“ svolil podplukovník. A já začal na civilistu: „Soudruhu, nezlobte se, ale ničíte nám zde barevný provaz na zajištění tomboly.“

Civil se otočil a teprve teď zjistil, že přetrhal několik barevných provázků. Omluvil se a s podplukovníkem odešel k baru.

Za několik málo minut se u nás zastavilo po řadě celkem pět majorů s konstatováním, jestli vím, koho jsem od tomboly vyhodil. Řekl jsem, že nevím. Všech pět odpovědělo postupně: „Armádního generála.“

Další průběh služby proběhl bez průšvihu. O půlnoci byla vyhlášená tombola. Hlavní cenu, obrovský třípatrový dort, vyhrál armádní generál Lomský. Dort přinesly dvě krásné mladé děvy a hned ho chtěly nakrájet. Armádní generál vstal, řekl „moment“ a odešel na pódium. Vzal do ruky mikrofon: „Prosil by toho vojáka, který mě vyhnal od tomboly, aby mi laskavě ten dort nakrájel on.“ Chvilku bylo ticho a pak bouřlivý potlesk. Já zrudnul jako růže a pomalu se šoural ke stolu, kde na mě čekal obrovský dort.

V březnu roku 1967se konalo jarní cvičení armády Československé socialistické republiky. Na toto cvičení přiletěl neohlášen armádní generál Lomský, aby předal dvěma vojákům vyznamenání za záchranu tonoucího chlapce. Na louce nedaleko našeho tábora přistála helikoptéra, z ní vystoupil armádní generál a rovnou si to zamířil rázným krokem k nám. Svobodník Michora jako největší šarže z naší skupiny zavelel „končit, pozor“ a pořadovým krokem napochodoval ke generálovi. „Soudruhu generále, velitelská rota divize západočeského okruhu Karlovy Vary při plnění bojové přípravy.“ Generál zavelel pohov a rozchod.

Po skončení povelu rozchod se utvořil kolem generála velký hlouček vojáků. Generál se vyptával na různé věci. V jednom okamžiku se otočil ke mně, zmlknul a za malou chvilku povídá: „Vás, vojíne, odněkud znám.“ Odmlčel se a pak povídá: „Už jsem si vzpomněl, vy jste ten voják, co mne v Karlových Varech v hotelu Moskva vyhodil na plese od tomboly, protože jsem přetrhl provázky mezi tombolu a sálem.“